Společnost Électricité de France (EDF) se před desítkami let stala tím, co Francouzi hrdě nazývají národním šampionem. Po ropných šocích v sedmdesátých letech vybudovala 58 atomových reaktorů a Francie převzala v jaderné energetice roli světového lídra. V dnešní době se dosavadní model dominantní energetické společnosti ukazuje jako neudržitelný. Francouzská energetika čelí jednomu problému za druhým a vláda chce firmu EDF restrukturalizovat do tří různých podniků, ale pod střechou jednotného holdingu.
Plán restrukturalizace, který získal ambiciózní název Herkules, se však ocitá v kleštích. Evropská komise žádá důsledné rozdělení EDF na úplně samostatné firmy, aby podpořila hospodářskou soutěž. Proti jakémukoliv dělení – tedy i v rámci holdingu – ostře vystupují odbory. Varují před ztrátami pracovních míst a škodlivou dezintegrací veřejného podniku. Optimisté v Paříži věří, že se podaří dojednat kompromis s Bruselem a Herkules prosadit v parlamentu do letošního podzimu navzdory silnému odporu v samotné Francii.
Vzor pro Česko?
Další vývoj ve Francii bude hodně zajímat také české energetiky. EDF je jedním z uchazečů o stavbu nového jaderného reaktoru v Dukovanech. Poslední projekty výstavby jaderných elektráren v Evropě, které se realizovaly v režii francouzských firem, jsou ale špatnou referencí – výrazně se prodražují a protahují.
I v Česku se navíc v minulosti diskutovalo o možném dělení provozovatele jaderných elektráren – společnosti ČEZ. Ta má s EDF řadu společných rysů včetně většinového podílu státu. Jedním z hlavních cílů restrukturalizace francouzské společnosti je obnovit schopnost efektivně stavět atomové bloky. Nová „modrá“ divize EDF by se měla zaměřit primárně na jadernou energetiku a stát by ji ovládl ze sta procent – podobně jako „azurovou“ divizi pro vodní energetiku. „Zelená“ divize, jejíž součástí by byly mimo jiné obnovitelné zdroje a distribuce elektřiny, by se naopak více otevřela soukromým investorům, kteří by mohli získat podíl až třicet procent.
Plány dělení ČEZ, které by se dotkly i jeho akcionářské struktury, zatím vyšuměly do ztracena. Není vyloučeno, že projekt Herkules se nakonec může stát v budoucí odlišné konstelaci české politické scény pro tuzemskou energetickou společnost inspirací.
Dilemata současné francouzské energetiky je možné ilustrovat na situaci ze začátku letošního roku. Provozovatel tamní přenosové sítě RTE, který je na rozdíl od Česka stále součástí dominantní skupiny EDF, v jednom z prvních lednových dnů vyzýval domácnosti, aby omezily spotřebu. Hrozil nedostatek proudu. V zemi, která je pořád jedním z největších exportérů elektřiny v Evropě (ve druhé polovině loňského roku ji z první příčky vytlačilo Norsko), to vypadá absurdně, ale je dost pravděpodobné, že se podobné situace mohou opakovat.
Stárnoucí reaktory
Park francouzských atomových bloků, které zajišťují téměř 70 procent tamní výroby elektřiny, stárne a odstávky reaktorů jsou stále častější. Rostoucí podíl obnovitelných zdrojů včetně větrných turbín přitom odběratele spasit nemusí – nižší teploty mnohdy doprovází bezvětří. Francie se ocitá v pasti. Zatímco Německo počítá s tím, že uhelné elektrárny bude muset nahrazovat mimo jiné plynovými – a podobný scénář se nejspíš nevyhne ani Česku, ve Francii by náhrada „čistého“ jádra plynem znamenala nárůst emisí. Paříž sice hodlá podíl atomové energetiky na výrobě elektřiny do patnácti let snížit na 50 procent, chce ale také stavět nové reaktory a prodlužovat životnost těch stávajících. I tak do roku 2035 definitivně doslouží 14 bloků.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
