Podmínky ochrany v některých částech hornoslezské pánve podle zástupkyně ombudsmana neodpovídají aktuálnímu stavu území. „Vlastníci nemovitostí ve vymezeném chráněném ložiskovém území jsou tak nepřiměřeným způsobem omezováni, zejména ve vztahu k jakékoli stavební činnosti,“ uvedla ombudsmanova kancelář v tiskové zprávě.
V chráněných ložiskových územích jsou vymezeny různé kategorie ploch s rozdílnými podmínkami ochrany. V těch nejpřísněji chráněných nesmí vlastník provádět vůbec žádnou stavební činnost. Nemůže si tedy postavit ani pergolu nebo plot, případně rekonstruovat nemovitost. V jiných částech sice může dostat povolení ke stavbě, ale pouze při dodržení speciálních podmínek, které někdy zvyšují finanční náročnost stavby.
„Zástupkyně ombudsmana zjistila, že reálný stav území v některých částech chráněného ložiskového území už nevyžaduje tak přísná opatření a vlastníci nemovitostí jsou na svých právech omezováni nadbytečně,“ stojí ve zprávě.
Na nedostatky právní úpravy už veřejný ochránce práv upozornil opakovaně. Horní právo je prý zastaralé a poplatné době svého vzniku, kdy stát nejen vymezoval chráněné ložiskové území, ale prostřednictvím svých vlastních státních podniků prováděl i těžbu. Měl tak k dispozici veškeré aktuální informace o situaci v území.
Nyní sice rozhoduje o stanovení či změnách chráněného ložiskového území, ale většinou to dělá na návrh soukromých těžebních společností, které provádějí také analýzy aktuálního stavu území. Zákony podle Seitlové vyžadují systémovou změnu.
