Opakovaná zmrtvýchvstání norské ikony syntezátorového popu osmdesátých let A-ha začínají připomínat telenovelu. Tři desky následující po překvapivém návratu okolo roku 2000 byly zdařilou ukázkou, že i v tomto žánru jde jít vkusně s dobou (tehdejší příklon k písničkám postaveným na kytarách) i zestárnout s grácií. Alba přinesla několik hitů pro publikum stárnoucí s kapelou, přeplněných melancholií a doprovázených vynikajícími klipy. Obecně ale platilo pravidlo, že čím více se trio dokázalo odpoutat od kořenů, tím přesvědčivější byl výsledek.
Poslední nahrávka před druhým rozpadem Foot of the Mountain byla již zcela ve znamení návratu ke zvuku z počátků, k přímočarému syntezátorovému popu osmdesátých let. Mnozí fanoušci ji považovali za comeback, vzhledem k „poslednímu“ charakteru snad všech tehdejších turné skupiny a delším prolukám mezi jejími studiovými projekty.
V podobných kolejích jako Foot of the Mountain pokračuje i novinka Cast in Steel. Zatímco koncem devadesátých let bylo triu snadné uvěřit, že skladby vznikají z okamžitého přetlaku, z nostalgického ohlížení za odžitým časem, motivace soudobá je poněkud zamlžená.
A-ha jsou mistři řemesla, a proto by bylo bláhové od nich očekávat slabou desku. Jakožto standardnímu (retro) popu jí lze vytknout jen máloco, snad jen to, že některé momenty až nápadně připomínají nejslavnější skladby z osmdesátých let. Ale stejně jako by dnes Pet Shop Boys nikdo neprominul druhý díl Please bez přesahů pro duo v mezičase samozřejmých, stejně jako Depeche Mode volné pokračování Music for the Masses, absence přidané hodnoty, zdobící alba norského tria vydaná okolo přelomu tisíciletí, sráží novinku o třídy níže. Anebo chcete-li současnou facebookovou terminologií: na tohle jsme víčka nesbírali!
A-ha: Cast in Steel
Vydavatel: We Love Music, 2015
Hodnocení: 50%
