Babišův plán zdanit zbrojaře má zásadní trhlinu. Problém se týká i Strnadovy CSG
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Zatímco bankovní nebo energetický byznys je jasně vymezený, u obranného průmyslu jde o širokou škálu různých produktů.
- Ani největší české zbrojařské skupiny CSG či Colt CZ nevyrábějí pouze vojenský materiál.
- Premiér Andrej Babiš (ANO) chce mít dohodu o sektorových daních uzavřenou do konce měsíce.
Záměr vlády více zdanit banky, energetické firmy a zbrojaře, který nastínil premiér Andrej Babiš, může právě u zbrojního průmyslu narazit na nejasnou legislativu. Zákony totiž přesně neurčují, co všechno spadá pod výrobu zbraní a munice ani kdo v tomto oboru podniká.
Většina firem obranného průmyslu nejsou ryzí zbrojovky, produkují například různé suroviny, komponenty, technologie či softwarová řešení. Jiné podniky se orientují na takzvané zboží dvojího užití, tedy na výrobky určené nejen pro vojáky, ale i pro civilisty.
Vyšším daňovým zatížením tohoto sektoru by navíc stát udělal přesný opak toho, o co usilují NATO a Evropská unie. Brusel se na podporu obranného průmyslu v posledních letech zaměřuje, mimo jiné už schválil uvolnění více než stovky miliard eur. Cílem je posílení evropské bezpečnosti a snížení závislosti na zbraňových systémech ze Spojených států.
Kabinet si od mimořádných daní slibuje desítky miliard korun, o něž chce počínaje rokem 2028 snižovat schodky státního rozpočtu. Příští rok má deficit dosáhnout 386 miliard.
Není jasné, koho by se daň dotkla
„Zvláštní daň pro zbrojaře nedává smysl, přesně definovat toto odvětví není možné,“ říká šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek. V zákonech ani jiných předpisech nejsou obranný průmysl, zbrojní výroba nebo produkce vojenského materiálu jednoznačně popsány.
Zájmové sdružení má aktuálně tři stovky členů. „Drtivá většina z nich je orientována na civilní sektor a zboží dvojího užití, pouze zlomek jejich produkce tvoří přímo zbraně či munice pro vojáky. Jak by se například zdaňovala Tatra Trucks, která vyrábí převážně civilní auta a jen v menších objemech vojenská vozidla. Je to automobilka nebo zbrojovka?“ klade otázku Hynek.
Zatímco u bank nebo energetických společností je jejich byznys zřetelně vymezený, u zbrojařů by vláda musela taxativně stanovit subjekty, na něž se sektorová daň vztahuje. I to by však mohlo být sporné.
„Pokud stát přijme obecné paragrafy, spousta firem řekne, že se jich netýkají, protože výrobu zbraní či munice nemají v předmětu podnikání. A když přijde se seznamem konkrétních subjektů, dopadne to podobně, protože výhradně vojenský materiál zpravidla nevyrábějí,“ míní Hynek.
Členové vlády se zatím k plánovanému zdanění nevyjadřují. Nejsou tak známy ani podrobnosti případného zvýšení daní v jednotlivých sektorech.
I CSG má řadu nevojenských podniků
Vláda by zřejmě neupěla ani v případě největšího tuzemského zbrojaře CSG, který o sobě oficiálně uvádí, že je průmyslovou a technologickou skupinou. Pod CSG spadá například společnost Eldis, která dodává radary pro řízení letového provozu civilním letištím i vojenským zákazníkům. CSG patří i další podniky, které jsou zaměřené buď na zboží dvojího užití, nebo na čistě civilní řešení.
Po zavedení zbrojařské daně by se v nejasné pozici ocitlo rovněž uskupení Omnipol. Ani jeho firma Era nenabízí jen na vojenské lokátory typu Vera NG, ale stejně jako Eldis vybavuje svými zařízeními civilní letiště po celém světě. Takové příklady v českém obranném průmyslu převažují.
Hrozí i zásah do soutěžního prostředí. Jestliže by se zamýšlená speciální daň pro zbrojaře vztahovala jen na někoho, docházelo by k rozdílnému zdanění podniků působících na stejných trzích. A kdyby daň obsáhla celý tuzemský obranný a bezpečnostní průmysl, dopadla by i na ty, kteří vojákům nic nedodávají.
Hypoteticky by tak stát mohl uvalit vyšší daň i na chemičky produkující čpavek, který je součástí hnacích náplní dělostřeleckých granátů, případně na státní Lesy ČR, a to s odůvodněním, že dřevo je základní surovinou pro výrobu nitrocelulózy, hlavní složky bezdýmných střelných prachů.
Babiš očekává dohodu tento měsíc
V úvahu přichází také zvláštní sazba pro obchod s vojenským materiálem. Na exportu jsou však tyto české firmy životně závislé, mnohdy tvoří přes devadesát procent jejich obratu. Opět by ale bylo nutné rozlišit, zda by se více danily například vojenské pušky a pistole z produkce skupiny Colt CZ, přičemž zbraně pro civilní sportovní a loveckou střelbu by byly osvobozeny. Redakce požádala o stanovisko CSG i některé jiné podniky, dosud neodpověděly.
Českému obrannému průmyslu se v posledních letech daří, v minulém roce dosáhl podle údajů ministerstva průmyslu a obchodu tržeb 160 miliard korun. Přímé odvody do veřejných rozpočtů dosáhly 25 miliard, spolu s multiplikačními efekty na navazující dodavatele a služby to byl dvojnásobek.
V pátek má vláda projednat ve Sněmovně v předposledním kole mimořádnou daň pro rafinerie. Každý rok by měla státnímu rozpočtu přinést až 5,5 miliardy korun.
Podle premiéra Babiše by se koalice na dalších sektorových daních mohla dohodnout do konce listopadu. „Když občané sledují média, vědí, že banky, energetici nebo zbrojaři extrémně vydělávají. A všichni ostatní to platí,“ prohlásil ve středu v ČT.
I místopředseda sněmovního rozpočtového výboru Patrik Pařil (ANO) potvrdil, že další sektorové daně jsou ve hře. „Hledají se nové příjmy do rozpočtu pro další roky,“ uvedl.
Svaz průmyslu a dopravy záměr kritizuje. Podle něj může oslabit české firmy, odradit zahraniční investory a dlouhodobě zbrzdit ekonomiku. „České hospodářství přitom potřebuje růst, nové investice a silný průmysl. Nemůžeme na jedné straně mluvit o podpoře podnikání a konkurenceschopnosti a na druhé straně přicházet s dalšími mimořádnými daněmi pro vybraná odvětví,“ upozornil prezident svazu Jan Rafaj.
