Víte, pivo je pro Čechy sociální nástroj. Neklábosí venku před domy nebo na náměstích, vidíte je sedět celkem tiše po hospodách, ale s každým dalším pivem se jejich sociabilita zvyšuje,“ říká Andoni Dentici. Sedmatřicetiletý rodák z baskického Bilbaa, syn Itala a Mexičanky, se i přes drobná zklamání v Česku po několika letech cítí dobře a neměnil by.
Pro skupinu luxusních hotelů Alchymist Luxury Group začal pracovat v roce 2008 a dnes působí na pozici generálního manažera celé ALG, kterou v Praze tvoří čtveřice hotelů. Tři z nich jsou umístěny v historických částech Prahy a odpovídá tomu i barokní design každého z nich – Alchymist Grand hotel (v něm dnes sedíme), Alchymist Nosticova Palace a Alchymist Prague Castle Suits. „A k tomu máme čtvrtý hotel v blízkosti Tančícího domu, který jsme otevřeli minulý rok v únoru s názvem La Ballerina. Je to moderní typ městského hotelu, který je o něco levnější než naše tři zbylé, úroveň servisu je ale stejná.“
Máte představu, jací jsou vaši klienti?
Naprosto různorodí věkově i například profesně. Díky globalizaci se otevřelo cestování i pro mladé lidi, kteří si dnes mohou dovolit i dražší hotely. To já když jsem byl ještě student, jezdil jsem pod stan. Neměl jsem peníze a byla to jediná možnost, jak jet například do Francie. Dnes některé kempy stojí tolik co hotel, takže už dávno neplatí, že si hotel mohou dovolit jen lidé určitého sociálního postavení. U nás můžete vidět mladé turisty, kteří přijedou slavit Silvestr, starší páry, které si užívají naše spa, ale také matky s dětmi.
Nabízíte v hotelu něco typicky českého?
Ano, máme tady restauraci s českým menu. Většina našich klientů se ptá na typicky české jídlo prakticky hned po příjezdu. (směje se) Navíc nabízíme i wine & cheese hour, a představujeme tak výborná česká vína a sýry.
Jak se vám daří ve srovnání s jinými hotely?
Jsme malá skupina, takže nemůžeme konkurovat velkým světovým řetězcům. Proto se snažíme vystavět co nejkrásnější hotely pod určitým stylem a nabízíme prvotřídní služby. Například na booking.com jsme vždy na předních místech.
Základy a obvodové zdivo této budovy s původním názvem Dům u Ježíška navrhl v 16. století Oldřich Avostalis na přání malostranských obyvatel, některé zdi ale sahají prý až do roku 1257 jako pozůstatek nejstaršího malostranského přemyslovského opevnění vůbec. Jak pracujete s takovým geniem loci?
Samozřejmě se bohatou historii snažíme podtrhovat. Tato budova v minulosti prošla mnoha přestavbami i majiteli, patřila šlechtickým rodinám. Když byla v Evropě epidemie černého moru, tak fungovala jako nemocnice pro jeptišky. Odtud také legenda o zazděné jeptišce, jejíž duch prý bloudí touto budovou.
Dnes je běžné mít v hotelu spa, wellness, posilovnu, relaxační místa na čajové obřady nebo turecké lázně. Myslíte, že je možné ještě přijít s něčím novým?
Podle mě v posledních deseti letech kreativita kolísá, v podstatě vše bylo objeveno. Překvapit můžete už jen něčím naprosto ojedinělým, například hotely na stromech, pod vodou, ve vězení, vlacích či v letadlech. Stejně je to ale nakonec o jednoduchosti. Nejdůležitější je, aby se klient dobře vyspal. Hotel může být pod vodou, ale pokud se v něm lidé dobře nevyspí, nebude úspěšný.
Na podzim roku jste otevřeli restauraci v brazilské Fortaleze a poté tři hodiny odtud v obci Jericoacoara plážový klub. Proč zrovna sever Brazílie?
Sever Brazílie byl velmi nezastavěný, takže to byla velká příležitost expandovat právě tam. Každý den je tam krásné počasí, 30 stupňů a nádherná příroda. Region je zajímavý nejen pro cizince, ale i pro samotné Brazilce. V malé obci Jericoacoara jsme otevřeli restauraci, plážový klub a teď tam stavíme i hotel. Tohle místo, které je ohraničené oceánem z jedné strany a národním parkem z druhé, zažívá každý rok větší nápor turistů. Minulý rok to bylo půl milionu a do dvou let jich má být pětkrát tolik. Samozřejmě že na takové množství turistů obyvatelé obce nejsou připraveni a musí teď čelit problémům, které do té doby neměli. Nemají dostatek aut, která by svážela odpadky, nemají ani místo, kam by je ukládali. Není tam ani zdravotní centrum. A tak jsme se spojili s místními autoritami a založili spolu s dalšími investory zdravotní centrum.
Dalším problémem je, že na severu Brazílie téměř nikdo nemluví anglicky. Takže jsme založili Alchymist akademii, kde nabízíme krátké kurzy angličtiny a základy servisu pro náš budoucí personál. Brazilci jsou extrémně kreativní a chytří, učí se rádi a rychle. Je tam vždy 30 stupňů a přes noc 27 každý den v roce, nepotřebují tak spoustu oblečení, velké domy, okna, dokonce ani postel – spí v houpacích sítích. Nemají domy z cihel, používají palmu carnauba, ze které využijí vše – listy na střechu, z kmenů vyrábějí nábytek. Budí dojem, že jsou chudí. To ale není pravda. Prodávají své pozemky, za které momentálně dostanou opravdu hodně peněz, přesto žijí stejně a peníze investují do dětí.
Pokud jedete soukromě někam do zahraničí, jaký typ hotelů vyhledáváte?
Velmi záleží na tom, kam zrovna jedu. Když pojedu do New Yorku, budu chtít něco autentického, nepůjdu například do čínského hotelu. Najdu si vyloženě americký s typickou americkou snídaní. To samé udělám ve Francii nebo kdekoliv jinde. Když cestuji, nechci jet do hotelu, který je součástí nějakého velkého řetězce a je všude stejný. Ze světa konkrétní země tak přicházíte do unifikovaného prostředí hotelu, místo toho, abyste stále nasávali atmosféru onoho města i tam, kde zrovna spíte.
