Protože na předložkách není skoro vůbec nic logického, ve snaze naučit se je nakonec člověk prostě dělá jen to, že se snaží zapamatovat si, kam patří která. Vzhledem k tomu, že existuje zřejmě několik desítek tisíc možných kombinací, není to zrovna nejlepší strategie. Jde to říct i jinak – používání šedé kůry mozkové a snaha najít v tom nějakou neexistující logiku nebo učit se předložky prostým memorováním není zkrátka ten nejlepší nápad. A tak mám jiný návrh (a věřte mi, že je v tom základní pedagogika), zapojte jiná centra svého mozku: především oblasti zodpovědné za zpracování zvuku, vizuálních vjemů a emocí.
Začněme limbickým systémem, primitivní, emocionální oblastí mozku. První trik pro předložky totiž spočívá v tom, že se zaměříte na předložky, které jsou nejvíc nesnesitelné. Ukažme si příklad. Někdy v létě roku 1992 jsem se naučil, že v češtině říkáte „klíč od dveří“. To mi připadalo fakt hodně divné, a tak jsem si řekl, že si na to budu stěžovat. Koneckonců co je dobrého na klíčích OD dveří, když se strkají DO dveří? To je přece pošetilý, bláznivý nápad! Který idiot si to vymyslel? Ptal jsem se Všemohoucího, proč je čeština tak podělaná a vesmír tak nespravedlivý, že umožňuje, aby čeština měla klíče OD dveří.
Vychutnával jsem si ten pocit spravedlivého rozhořčení… a nikdy nezapomněl, že se říká „klíč od dveří“. Nikdy jsem si to nemusel psát do slovníčku. Nikdy jsem si to nemusel opakovat. Místo toho jsem si vytvořil silný emocionální vztah k té předložce a díky tomu jsem si ji zapamatoval bez jakékoli námahy. Co na tom, že si někdo třeba myslí, že jsem trochu nevyrovnaný?
Takže tip číslo jedna: když se vám nějaká předložka nelíbí, pěkně si zanadávejte!
Názory a připomínky pište na angličtina@e15.cz
