Dva alkoholici, burzovní makléř William Wilson a lékař Robert Smith, upadli do tak plodné konverzace, až během ní ke svému úžasu stihli vystřízlivět. Mělo se tak stát 10. června 1935 v městě Akron v americkém Ohiu. A podle legendy tak došlo k založení první skupiny Anonymních alkoholiků, svépomocné skupiny pro oběti alkoholismu.
Wilsona se Smithem šokovalo, že vzájemným vyprávěním o své bezmoci, marných pokusech nepít nebo o svém zoufalství nad ztrátou kontroly spolu vystřízlivěli, což se žádnému z nich zvlášť dříve nikdy nepodařilo.
V ohromení tímto zážitkem je napadlo, že by tato zkušenost mohla být přenositelná i pro jiné stejně postižené. Založili tak první skupinu Anonymních alkoholiků.
Ve své době přišla s několika vskutku revolučními postupy. Řeč je totiž o době, ve které alkoholismus nebyl považován za nemoc, ale za osobní morální selhání. O době, ve které se nepoužívaly dnes běžné termíny jako skupinová terapie nebo komunita.
Základní přístup byl jednoduchý: ti, kteří mají zkušenost s alkoholismem, si navzájem rozumějí lépe, než jim mohou porozumět lidé bez této zkušenosti – a tím, že se o své zkušenosti podělí, si navzájem pomáhají k uzdravení, kterého by samostatně každý z nich těžko dosáhl.
K tomu si AA vytvořili i specifickou spiritualitu jako součást účinných zásad pomáhajících k udržení a rozvíjení se. Skupiny Anonymních alkoholiků jako první začaly používat metodu skupinové terapie, navíc objevily i metodu vzájemné pomoci nemocných, která nabourala zažitý přístup lékaře k pacientovi coby pouhému předmětu péče.
Jak již název napovídá, účastníkům je zaručena anonymita. Neexistuje tak ani žádná evidence členů. Jediným požadavkem pro členství ve skupině je touha zůstat střízlivý.
Počet současných členů ve světě se však odhaduje na miliony. Nemálo jich je i v České republice, kde působí od roku 1990 a aktivních je nyní více než 60 skupin ve čtyřech desítkách měst.
