Bývalá komunistická prokurátorka je nevinná a soudy si z ní udělali obětního beránka. „Někdo si to prostě musel odskákat za padesátá léta a ona je jediná, kdo ještě žije,“ říká Vladimír Kovář.
Ludmile Brožové-Polednové byla Vrchním soudem v Praze zamítnuta žádost, aby byla ze zdravotních důvodů propuštěna ze světelského vězení. Budete ještě podnikat nějaké další kroky pro její propuštění?
Ano, znovu podáme návrh na přerušení výkonu trestu. V jejím případě byl vyhotoven znalecký posudek, který jasně určuje, jak by o ni mělo být ve vězení postaráno. Když jsem tam byl naposledy, měla v cele strašnou zimu. Podle posudku by měla mít i stálou ošetřovatelskou službu, což ale určitě nemá. Vím, že zde nedávno upadla a má zlomené žebro. Pro normálního člověka tam podmínky špatné nejsou. Určitě ale ne pro téměř devadesátiletou stařenku, která je ještě k tomu prakticky slepá. Navíc ona nemá ve vězení co dělat. Důvodně má za to, že byla nespravedlivě odsouzená. Měla by být propuštěná. Soudy nerozhodly správně.
Proč myslíte, že takto soudy postupovaly?
Ona má za to, že žádný ze soudů nerozhodoval správně, protože žádný soudce se neptal na její názor. Nikde nedostala slovo. Nikdo ji nevyslýchal. V této kauze nebyly zjištěny základní skutečnosti. Ona mohla promluvit pouze při závěrečné řeči. Chtěla mluvit, chtěla vysvětlovat, ale nedostala prostor. Soud se nemohl dozvědět, jak politické procesy probíhaly. Jakou ona nese vinu na popravě Milady Horákové. Má pocit, že si z ní udělali obětního beránka. Někdo si to prostě musel odskákat za padesátá léta a ona je jediná, kdo ještě žije. Ona ale byla v té době druhý rok na škole, nevěděla, co se děje, její vina je minimální. Ona nemohla nic ovlivnit, nikdo se s ní neradil. Byla vybrána proto, že uměla dobře mluvit a asi byla dobrá herečka.
Ale negativní roli sehrála?
To jistě, nechala se naverbovat jako člen státní prokuratury. Ona si ale zřejmě myslela, že slouží něčemu správnému. Stejně jako tisíce lidí v té době.
Její projev u soudu s Miladou Horákovou jste viděl?
Ano, byl demagogický a tendenční. Stejně jako řada dalších projevů z té doby. A desítek let potom.
Karel Kaplan, Petr Blažek i Tomáš Bursík z Ústavu pro soudobé dějiny nedávno dospěli k verdiktu, že žádný další soud s prokurátory či vyšetřovateli už nebude. Vypadá to, že jedinou potrestanou bude Ludmila Brožová-Polednová.
To je právě to. Česká justice prováhala po revoluci možnost zločiny komunismu odsoudit. A v případě mojí klientky to chce dohnat. Podobný se mi zdá snad jen případ prokurátora Karla Vaše, který ale nebyl odsouzen.
Už jste měl v minulosti tak mediálně známého klienta?
Ne. Tohle je moje nejsledovanější kauza.
Komunikujete i s ostatními členy její rodiny?
Ano, jsem s nimi v kontaktu. Od nich mám také informace v jakém je zdravotním stavu a jak to s ní vypadá.
Zaznamenal jste někdy ze strany vašich známých výčitku, že ji obhajujete?
To určitě ne. O výčitky nejde. Ale už se mě známí ptali, proč jsem vzal tenhle případ. Na to odpovídám, že je to moje práce. Snažím se jí pomoci. To, jak v jejím případě pracují soudy, ukazuje na to, že není vinna. Soudy se tímto případem ještě budou zabývat. Osobně si myslím, že bude tak za deset let rehabilitovaná.
