Podobně jako Šakalí léta, Musíme si pomáhat, Pelíšky či Pupendo se Učitelka odehrává v nesvobodné době, která přeje ustrašeně mlčící většině a postihuje všechny, kteří se rozhodnou čelit bezpráví.
Novinkou ve filmografii autorů je především skutečnost, že kvůli silnému zastoupení slovenského koproducenta se Učitelka odehrává v Bratislavě. Učitelka byla natočena převážně ve slovenštině, se slovenskými a českými herci. Z mezilidských vztahů, které autory zajímají nejčastěji, se v novém filmu pozornost přiklání k subžánru morálního podobenství.
Aktéry příběhu jsou rodiče scházející se jednoho zimního podvečera roku 1984 na „konspirativní“ schůzce svolané ředitelkou jedné bratislavské základní školy. Cílem je odstavení třídní učitelky, která rodiče nutila k nejrůznějším úsluhám prostřednictvím jejich potomků.
Zelinář, řezník či lékař šli navenek milé a usměvavé soudružce Drazděchové ochotně na ruku, díky čemuž mají jejich děti výbrný prospěch. Petici proti učitelce iniciují manželé Kučerovi, jejichž nadaná a citlivá dcera Danka se pod tlakem učitelčiných obvinění a machinací pokusila spáchat sebevraždu. Na začátku nenacházejí mezi ostatními rodiči žádnou podporu…
Přečtěte si:
Podobně jako řada předchozích snímků Jarchovského a Hřebejka Učitelka umně osciluje na ošidné hraně mezi komedií a dramatem. Ve stylu klasického soudního dramatu Dvanáct rozhvěvaných mužů konfrontuje rozdílné postoje skupinky postav uzavřených do jednoho prostředí.
Petr Jarchovský, kterého z napsání scénáře inspirovaly vlastná školní zážitky, se však z klasicky vystavěného prostoru vrací do minulosti – do předchozího školního půlroku. Učitelka by tak při větší autorově koncentraci mohla být až jakousi morální detektivkou, v níž by divák mohl pátrat po důvodech a souvislostech rozhodnutí jednotlivých postav.
Díky retrospektivám se však do hry dostávají jak děti, tak především samotná učitelka Drozděchová. Ta je v brilantním podání slovenské herečky Zuzany Mauréry osamělou ženou, která si kolem sebe formuje svět pohodlí, vzájemné pomoci a lásky.
Paradoxem je pak skutečnost, že si ona sama není vědoma zrůdnostia unohosti svých činů. V přijetí zajímavé politické metafory divákovi asi především brání skutečnost, že na druhém stupni základní školy jsou žáci (i jejich rodiče) zpravidla vystaveni nejrůznějším vlivům.
Ať byla Jarchovskoho zkušenost jakákoli, bsolutní dominance Drozděchové není ve vyprávění vyvážena přítomností dalších učitelů. Tím modelový příběh ztrácí na pravděpodobnosti, přestože zůstává chytlavým diváckým dílem.
Jak zdůrazňuje Jan Hřebejk, cílem Učitelky není kritika komunistického režimu ani šikany učitele směrem k žákům. Tématem filmu je strach, který funguje jako zkouška charakteru každého jednotlivce uvízlého v mlčení a nečinosti.
Podle Hřebejka se lidé nemění - a korupce, manipulace a ziskuchtivá přetvářka jsou nadčasovými hybateli našich životů jak v 80.letech, tak v současnosti. Učitelka je zak zjevně užitečná jako komentář k dnešní době, který chce vyprovokovat diváky k přemýšlení nad vlastními postoji.
