Jeho dlouhých 97 minut zaplňují čtyři různě oblečení andělé, kteří pozorují poslední den v životě 57letého učitele autoškoly (a všech lidí s ním zásadně spjatých) a přemýšlejí, jak mu ho zpříjemnit. Jejich pokusy zasáhnout jsou ale tak mdlé, že film většinu času působí, jako by pořád začínal.
Andělská existence radši není příliš rozebírána. Jakýkoliv postoj zavánějící hnutím new age sami andělé rezolutně odmítají a jejich morální poselství ten nejživější z nich, v podání rozcuchaného Vojtěcha Dyka, shrne do prostého „carpe diem“. Užívejte si maličkostí života, protože nikdy nevíte, kdy na vás něco spadne a zabije vás.
I přes přítomnost smrti, dokonce několikanásobné, se Andělé všedního dne snaží být smutně vtipným hřejivým potěšením diváků, která mají rádi v Hollywoodu. Avšak světová je tu pouze hudba Michala Novinského. Ostatní je převážně jen víření prachu včetně osudových záběrů na ubíhající hodiny a plující mraky či kroužení kamery kolem postav. Pevnější základ andělské konstrukce se daří stavět hercům v lidských, civilních rolích. Přesvědčivé vystižení okoralého vztahu hlavního páru v podání Boleslava Polívky a Zuzany Bydžovské by se mohlo rozvinout v tiše srdceryvné intimní psychologické drama.
To by ale musel být jiný film, který by nepřerušovali andělé. Jejich kvartet totiž vlastně pouze obecenstvu stále něco vysvětluje, opakuje a komentuje, aby diváci nemuseli moc přemýšlet. Přitom jim však paradoxně neřeknou to podstatné o sobě a o své práci, která je nakonec poněkud jiná a méně dramatická, než by divák neznalý předlohy mohl očekávat. Tito andělé nemají tolik síly, kolik by chtěli.
Andělé všedního dne
(drama, Česká republika, 97 minut)
Režie: Alice Nellis
Hrají: Boleslav Polívka, Zuzana Bydžovská, Marián Labuda, Vojtěch Dyk
Hodnocení: 40 %
