Koupil palírnu v troskách. Dnes jeho destiláty míří do 121 zemí a stojí i za slavným rumem Planteray
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Alexandre Gabriel koupil ve 23 letech upadající palírnu koňaku. Dnes má Maison Ferrand zastoupení ve 121 zemích.
- Investice do palírny na Barbadosu firmu málem položila. Později Gabriel i přes výhrady bankéřů přejmenoval rum Plantation na Planteray.
- Nápady dál hledá ve starých zápisech. Teď chce vyzkoušet zrání rumu v sudech z mangového dřeva.
Mezi vinicemi na jihozápadě Francie stojí zámek s takřka pohádkovým názvem: Château de Bonbonnet. Právě zde sídlí společnost Maison Ferrand, jíž na sklonku 80. let vdechl nový život Alexandre Gabriel. Destilatér, master blender a vizionář v jedné osobě oživil upadající značku koňaku – a nezůstalo jen u toho. Gabrielův cit pro inovaci brzy přinesl další úspěchy v podobě ginu Citadelle a rumu Planteray.
Dnes má společnost Maison Ferrand zastoupení ve 121 zemích. Ze všech si právě Česko vydobylo speciální místo v srdci jejího majitele Alexandra Gabriela. Okouzlilo ho nejen svojí krásou a historií, ale také silnou komunitou rumařů. Díky tomu se Alexandre Gabriel pod záštitou tuzemské distribuční společnosti Ultra Premium Brands do Česka opakovaně a rád vrací. Naposledy v říjnu, kdy jsme měli možnost se s ním setkat a probrat jeho více než třicetiletou kariéru výrobce destilátů.
Z farmy na zámek
Alexandre Gabriel vyrůstal na statku svých prarodičů v Burgundsku. Naučil se tak všechno o farmaření i pěstování a výrobě vína. Když mu bylo deset, zasvětil ho dědeček do výroby destilátů. „Jednoho dne mi babička řekla, že si přeje, abych odešel, jakmile mi bude osmnáct. Ale nevnímal jsem to jako odmítnutí, naopak šlo o láskyplné gesto,“ vypráví Gabriel. Rozhodl se odjet do USA s cílem naučit se anglicky a získat obchodní dovednosti. Aby pokryl náklady na studia, založil malou firmu, která pomáhala francouzským značkám s exportem na americký trh.
Jedním z jeho zákazníků byla i palírna koňaku Maison Ferrand, jejíž kořeny sahají do roku 1610. Z její slávy však tehdy zbýval pouhý stín. V čele chřadnoucí firmy stála Henriette Ranson-Ferrand přezdívaná Mademoiselle. Žila sama, bez dědice, kterému by správu rodinného podniku předala.
„Tehdy jsem dostal nabídku, abych Maison Ferrand odkoupil. A mně to připadalo správné. Přišlo mi, že je to jen spící Šípková Růženka, kterou je třeba znovu probudit k životu. Přitom z racionálního úhlu pohledu bylo všechno špatně. Podnik byl v troskách, budovy byly poničené a zatékalo do nich. Když jste ale mladí, máte pocit, že vám svět leží u nohou, a věříte, že všechno dobře dopadne. Díky bohu, že jsem byl tak naivní. Jinak bych do toho nešel,“ vzpomíná Gabriel na rok 1989, kdy se ve svých 23 letech stal majitelem Maison Ferrand.
Prvních deset let balancoval na hranici bankrotu, postupně ale Maison Ferrand proměnil v prosperující firmu, která dnes zaměstnává okolo 500 lidí. „Když jsem začínal, měl jsem jen pět zaměstnanců a jsem hrdý, že tři z nich u nás i po 37 letech stále pracují,“ podotýká Gabriel.
Právě lidé pro něj představují jeden z klíčových faktorů, díky kterému se mu podařilo Maison Ferrand dostat zpět na výsluní. „Měl jsem v životě štěstí na skvělé lidi včetně bankéře, který uvěřil, že v sobě mám potřebný zápal a že to dokážu. Dnes už je v důchodu, ale během našich začátků sehrál velmi důležitou roli,“ dodává.
Touha dělat věci jinak
Neméně důležitým aspektem je pro Gabriela kvalita surovin. Palírna proto sama pěstuje hrozny, které používá k výrobě koňaku Ferrand, stejně jako jalovec, citrusy a další rostlinné složky pro gin Citadelle. Pod hlavičkou Maison Ferrand vzniká mimo jiné i kokosový rum Planteray Cut & Dry. A hádáte správně, i kokosy si společnost s pomocí barbadoských farmářů pěstuje vlastní.
Dohled nad vstupními ingrediencemi není pro Gabriela podstatný jen z hlediska kvality, ale také po ekonomické stránce: „Nejvyšší kvalitu produktu si můžete dovolit, pokud máte pod kontrolou suroviny a náklady. Vyrobit skvělý destilát je snadné, když utratíte třikrát tolik peněz. Ale co takhle vyrobit stejně dobrý, nebo dokonce lepší produkt a udržet rozpočet na uzdě?“
Z úst mistra destilatéra často zaznívá i další věta: „Zkoumám minulost, abych vynalezl budoucnost.“ Od počátku ho pohání vášeň vytvářet destiláty, které přináší změnu a jsou něčím jiné. Spolu s palírnou a vinicemi získal Gabriel také archiv starých receptur a hledá cesty, jak je oživit pomocí moderních technologií.
V případě koňaku se snaží navázat na jeho nejhlubší kořeny, kdy destilát zrál i v jiných sudech než z dubového dřeva, jak velí současná francouzská legislativa. „V historických zápisech rodiny Ferrand z roku 1913 jsem dohledal, že si Elie Ferrand objednával sudy vyrobené z kaštanů. Na základě tohoto objevu jsem vytvořil sérii Le Renegade Barrel. Vznikla jako pocta vynalézavosti našich předků, kteří nechávali destiláty zrát širokou škálou metod, z nichž některé neodpovídají dnešním legislativním podmínkám. Proto nelze výsledný destilát označit jako koňak.“
Vive le Cornichon!
Jakmile vzkřísil značku Ferrand, začal Alexandre Gabriel přemýšlet nad dalším využitím palírny. V roce 1996 uvedl na trh Citadelle, první francouzský řemeslný gin. Jeho základem se stal jalovec, který roste v zahradách panství Château de Bonbonnet.
V průběhu let přibyly další varianty, například Citadelle Jardin d'été obohacený o citrusy a dužinu cukrového melounu nebo Citadelle Rouge s chutí zahradního ovoce, jako je rebarbora, černý rybíz, maliny a další. Velkým hitem se stal Citadelle Vive Le Cornichon! s esencí z malých nakládaných okurek.
„Ve Francii existují jen dvě firmy, které stále pěstují okurky způsobem ‚z pole do sklenice‘. Jednou z nich je Maison Marc, jejíž majitel je můj přítel. Jednou jsem byl u něj na návštěvě, jedl jeho okurky a najednou mě to napadlo: vyrobím z těchto okurek gin!“ Původně limitovaná edice se dočkala na domácím i americkém trhu takového ohlasu, že se zařadila mezi stálé produkty.
Zatím poslední novinkou je Citadelle 0.0. „Vnímám to jako přirozené rozšíření toho, co děláme. Podobně jako když se šéfkuchař rozhodne připravit vegetariánské jídlo. Nevidím na tom nic špatného, v obou případech jde stále o gastronomii,“ vysvětluje Gabriel, proč vstoupil do vod nealkoholických alternativ.
Radost i starost jménem rum
Po koňaku a ginu upřel Alexandre Gabriel svou pozornost na rum. Zaujala ho především rozmanitost této kategorie a široká škála možností a experimentů, do kterých se při výrobě rumu mohl pustit, na rozdíl od apelačními podmínkami svázaného koňaku.
Propojit se s místními výrobci bylo snadné – Gabriel s nimi byl již v kontaktu a dodával jim sudy po koňaku, aby v nich následně zrál rum. Slovo dalo slovo a v roce 1999 nápojový trh přivítal novou rumovou značku Plantation.
„Snil jsem, že se stanu součástí destilerie a budu se plně podílet na produkci. Začali jsme proto šetřit peníze a poohlížet se po vskutku ikonické palírně.“ O pár let později odkoupil Stade‘s West Indies Rum Distillery na Barbadosu a také se stal spoluvlastníkem National Rums of Jamaica, pod niž spadají vyhlášené palírny Long Pond a Clarendon.
Splnění snu ho ale málem stálo celou firmu. „V životě jsem udělal spoustu chyb a mnohokrát jsem přehnal investice do výroby. Před 22 lety jsme kvůli tomu málem zkrachovali, když jsme vložili všechny peníze do palírny na Barbadosu a nezůstal nám žádný finanční polštář. Nakonec jsme to ustáli, já se z toho poučil a dnes umím cash flow řídit velmi dobře,“ přiznává Gabriel.
Naneštěstí nešlo o jediný problém, s nímž se musel vypořádat. Dobře rozjetá značka Plantation dostala s nákupem barbadoské palírny trhliny. Část pracovníků totiž měla se slovem „plantation“ spjaté emoční stigma související s otrokářskou historií.
„Plný význam toho jsem pochopil, až když jsme si sedli společně s celým týmem o 120 lidech. Části z nich to nevadilo a považovali minulost za uzavřenou. Ale druhá skupina upozorňovala, že právě k této minulosti se náš název váže a odkazuje na ni. I kdyby to vadilo jen jedinému člověku – jsme tým a naším posláním je dělat svět lepším prostřednictvím našich destilátů. Nedávalo smysl s tímto názvem dál pokračovat,“ popisuje Gabriel. A to i přemlouvání bankéřů navzdory. Ti se ho snažili přesvědčit, aby vybudovanou značku, která přejmenováním ztratí svou hodnotu, nezahazoval.
Nový název Planteray vymyslel Gabrielův syn, který spojil slova „plant“ (rostlina) a „ray“ (sluneční paprsek). Nejtěžší část ale měla teprve přijít: registrace ochranné známky a přejmenování produktu na 121 trzích. „To byl nejděsivější moment. Musíte skočit, aniž byste věděli, kam dopadnete. Velmi živě si ten okamžik pamatuji. Oznámili jsme změnu názvu světu a čekali, že nám nebe spadne na hlavu. Naštěstí nespadlo,“ vzpomíná Gabriel a dodává: „Byla to obrovská škola a doufám, že nic takového už nebudu muset nikdy znovu udělat.“
Úhel pohledu
I po třiceti letech v čele společnosti zůstává výroba destilátů Gabrielovou největší vášní. Věrný svému mottu hledá nápady na nové produkty v archivech. Nedávno objevil, že dříve na Barbadosu rum dozrával v sudech z mangového dřeva. „Právě teď necháváme schnout mangové dřevo a chystám se z něj vyrobit sudy. Uvidíme, co se stane,“ vypráví nadšeně.
Každý měsíc představí vývojový tým, v jehož čele nestojí nikdo jiný než Alexandre Gabriel, deset nových produktů. Během porady vedení spolu s marketingovým a obchodním týmem vybírají, co má šanci obstát na trhu.
„Nesnáším slepou autoritu a neuplatňuji ji ani na svůj tým. O důležitých věcech rozhodujeme všichni společně. Nicméně ve francouzské ústavě máme článek 49.3, který umožňuje prezidentovi v určité chvíli prosadit zákon i proti vůli parlamentu. Jako prezident společnosti Maison Ferrand jsem občas také řekl: ‚Fajn, na tohle uplatňuji článek 49.3 a bude to po mém.‘ Ale to se za celých 37 let stalo jen třikrát.“
Než se Alexandra Gabriela stačím zeptat, zda ho po koňaku, ginu a rumu láká i nějaká další nápojová kategorie, stočí na toto téma řeč sám. „Francie je jedním z největších trhů se skotskou whisky a velká část sladového ječmene na výrobu whisky se do Skotska dováží právě z Francie. Nabízí se tak otázka, proč nevyrábím whisky. Ovšem všechno, co dělám, dělám jen tehdy, když to můžu uchopit z jiné perspektivy a přijít s něčím novým. Pokud na danou věc jiný úhel pohledu nemám, nemá pro mě smysl se do toho pouštět.”
