Sgrafitové sympozium v Širokém dvoře, na které jsem se přijela podívat, pro mě bylo příjemným zážitkem.
Už jenom dům, kde Michal Blažek se svojí ženou Kateřinou setkání výtvarníků pořádají, má kouzelnou atmosféru.
Vždycky jsem měla slabost pro staré domy, kde si můžete představovat, co všechno se mezi jejich zdmi už odehrálo.
Dům obklopuje zarostlá zahrada, kde mezi vysokou trávou objevíte hned několik soch z předcházejících sochařských sympozií. Bývalý statek, jehož historie sahá až k Lichtenštejnům, slouží i jako sochařský ateliér.
U Blažků v kuchyni to navíc krásně vonělo pečínkou a jejich přítulný psík se nechal drbat za uchem. A u čaje jsem si mohla popovídat s umělci, kteří svým sochám a obrazům obětují skoro všechno.
S lidmi, kteří nikdy nezapadnou do společnosti, protože si mnohem víc než peněz váží svojí svobody.
