Poprvé jsem se krátce svezl s novou Hondou koncem října, když Česko překvapila bílá nadílka, podruhé v předvánočním týdnu, kdy opět silně chumelilo. A vždy jsem byl překvapený, s jakou lehkostí to na první pohled vcelku objemné, čtyři a půl metru dlouhé auto nečasem proplouvalo.
Jenže nebylo proč zpomalovat. Inteligentní pohon všech kol (Real Time AWD) se choval opravdu chytře. Bylo znát, že neustále monitoroval povrch vozovky, byl schopen zajistit, že byla poháněna pouze ta kola, jež to v dané chvíli potřebovala. Stabilita a trakce byly jedním slovem fascinující. Až to svádělo k riskování. Pocitu „nesmrtelnosti“. Vůbec jsem nechápal ty loudaly kolem sebe.
Jen kosmetická změna designu
Čtvrtá generace Hondy CR-V tak v mých očích nezůstala nic dlužna své pověsti. Tento vůz, který je od roku 2000 vyráběn v britském závodě Hondy ve Swindonu, se poprvé objevil v Evropě v roce 1997. A hned se pasoval do role lídra segmentu.
I dnes má na to, aby byl v popředí. Co ho ale v mých očích sráželo, byl jeho design. I když se oproti minulé generaci lehce proměnil (k lepšímu), přesto to byla změna spíše jen kosmetická, evoluční. Nic převratného. Tady soupeři – třeba Korejci Kia Sportage a Hyundai ix35 – Hondě ujeli.
Nové „céervéčko“ bylo v testu oproti svému předchůdci méně žíznivé, jeho projev na silnici uhlazenější, lehce blazeovaný. Moje průměrná spotřeba se pohybovala kolem 8,2 l/100 km, jezdil jsem totiž chvílemi hodně dravě. Ale třeba na dálnici, když se rychlost vozu ustálila na 130 km/h, byla o litr nižší.
Ve městě jí pomáhal udržovat na přijatelné úrovni systém start/stop (ten byl u vozu s mechanickou převodovkou, který jsem zkoušel jako první). A nepřehlédnutelné bylo i tlačítko econ. Pokud jsem ho zmáčkl, snížila se spotřeba paliva nastavením činnosti převodovky, klimatizace a tempomatu.
V interiéru vozu, u kterého jsem si pro sebe neustále řešil otázku, zda je to SUV nebo spíše MPV, mne zaujaly pohodlné sedačky a komfort, který nabízel. Nalezl jsem tam kvalitní materiály, bylo to bytelně stavěné. Takové, jaké byste od Hondy očekávali. Tady bych se spíše přikláněl k tomu, že to byl vůz zaměřený na rodiny. Napovídal tomu i zavazadelník o objemu 589/1669 litrů, největší ve své třídě.
V terénu famózní, na silnici nijak oslnivá
Při jízdě to ale bylo tak napůl. V terénu famózní, na silnici ale vůz sázel spíše na pohodlí, jistotu. Řízení bylo předvídatelné, čitelné, bezpečné. Neposkytovalo příliš radosti na úzkých okreskách plných zatáček. Neuchvátila mne ani jízdní dynamika.
Zato jsem ocenil odhlučnění vozu, pochvalu zasloužily i sedačky a jejich sklápění „jedním pohybem“ a dálkové otevírání zadních dveří. A pak také „vychytávky“ jako například sklápění zrcátek či stahování oken pomocí dálkového ovládání.
Abyste si novou Hondu CR-V užili, musíte si podle mého názoru koupit „čtyřkolku“ a ve druhé výbavě Comfort (s klimatizací a autorádiem s podporou MP3). To už ale nezaplatíte 544 tisíc korun (cenu, na kterou dnes u nás láká Honda na billboardech), ale v případě benzinového dvoulitrového motoru 624 tisíc korun a u dieselového motoru 2,2 l 689 tisíc korun.
Tahle vyšší cena by mohla být problém. A což teprve u vozu, který jsem testoval já. Byl v té nejvyšší výbavě Executive, s pětistupňovou automatickou převodovkou a stál 929 tisíc korun. Jenže jedním dechem je třeba dodat, že konkurence má u nás ceny podobné.
Technické údaje
Motor: dieselový čtyřválec Zdvihový objem: 2199 cm3 Výkon: 110 kW (150 koní) Převodovka: automatická pětistupňová Hmotnost provozní: 1712 kg Rozměry: 4570 × 1820 × 1685 mm Zav. prostor: 589/1669 l Max. rychlost: 190 km/h Zrychlení 0-100 km/h: 10,6 s Pohon: 4 x 4 Komb. spotřeba: 6,8 l/100 km Cena testovaného vozu: 929 000 Kč První cena vozu: 544 000 Kč (2,0 i-VTEC 2WD, výbava S) Konkurence: Chevrolet Captiva, Ford Kuga, Hyundai ix35, Kia Sportage, Mitsubishi Outlander, Nissan X-Trail, Subaru Forester, Suzuki Grand Vitara, Toyota RAV4, Volkswagen Tiguan.
plusy – jízdní vlastnosti v terénu, komfort, excelentní dieselový motor minus – neohrabaný design
