Hrdina je vzorem svému vnukovi
Velké křeslo, gauč, stolek a obýváková stěna s televizí. Na zdi visí obraz s motivy ze starého Egypta. Skromný byt ve starším domě v Liberci přitom obývá člověk, který dostal nejvyšší státní vyznamenání České republiky, Řád bílého lva. „Stejné vyznamenání má i britská královna Alžběta II.,“ říká Stanislav Hnělička, plukovník ve výslužbě. Dostal je za hrdinství a zásluhy. Už v osmnácti letech odešel do války. Zažil bitvy v Sýrii nebo Libanonu, pod vedením generála Klapálka bojoval u Tobruku. Jako voják obrněné brigády se vylodil v Normandii a zúčastnil se bojů u Dunkerque v Belgii. Po válce byl vězněn komunisty.
Vede k vlastenectví
V osmdesáti osmi letech je aktivním předsedou liberecké Československé obce legionářské. Stanislav Hnělička cestuje s mladými lidmi na místa, kde bojoval, a snaží se jim přiblížit historii Československa. „Jedním z poslání legionářské obce i mého táty je vychovávat k vlastenectví, ukazovat, že Češi jsou schopni statečně bojovat za svobodu,“ říká Stanislav Hnělička mladší. Vloni vyjel se zástupci Liberce a se studenty do belgického Dunkerque domlouvat partnerství obou měst. „Už jednou jsem se o to snažil společně s dalšími lidmi v roce 1968, ale tehdejší doba tomu nepřála. Tak jsme na to navázali,“ vysvětlil Hnělička starší. Zavzpomínal tam ale i na své padlé kamarády, když dovedl studenty na hřbitovy v Belgii a Francii. „Důležitý výlet nás čeká letos, kdy budou v Dunkerque mohutné oslavy k výročí ukončení druhé světové války,“ těší se Hnělička starší.
Vnuk: Dědu obdivuji
Velkým vzorem je Stanislav Hnělička pro svého vnuka Honzu. „Je mi osmnáct a je pro mě nepředstavitelné, že bych ve svém věku sám přecházel Alpy a šel do války jako můj děda. Obdivuji ho,“ říká Jan Hnělička. Společně s dědou i tátou se teď věnuje hlavně sledování zimní olympiády. „Fandím Sáblíkové, ale i Bauerovi. Jako mladý jsem sportoval, tak sport samozřejmě sleduju, i když jen v televizi. Už toho moc sám nenasportuju,“ dodal Hnělička starší.
