Deska nabízí fascinující ponor do jedné z nejkreativnějších hudebních myslí posledních dekád. A přestože Syro nepředstavuje žádnou revoluci ani šokující krok do nových hudebních sfér, rozhodně se zařazuje mezi nejlepší desky letošního roku.
Hned úvodní skladba minipops 67 [120.2] ustavuje náladu alba – jde o píseň, v níž James znovu potvrzuje ohromný cit pro melodii. Možná poprvé od skladeb Come to Daddy a Flim se jeho melodie zarývají do mysli hned napoprvé. Totéž platí i pro další skladby, díky čemuž je Syro především velmi příjemnou deskou.
To pro fandy Twinovy tvorby může být překvapivé, možná i zklamáním. Přece jen dobrých breakcoreových skladeb nevzniká mnoho a od mistra se jich na novince pár očekávalo. Syro ale nenabízí podobně šokující kompozice, jako je Jamesova verze death metalu Come to Daddy nebo zvukově experimentální Bucephalus Bouncing Ball. Nejblíže k ostřejší poloze tvorby elektronického kouzelníka má CIRCLONT6A [141.98].
Jeden z vrcholů desky potvrzuje svébytnost elektronické hudby jakožto zcela nového světa zvuků, v němž neexistují limitující pravidla známá z hudby klasické a populární. Twin nepracuje se žádnými nástroji, většinou ani s digitálními zvuky nástrojů. Nenechává se limitovat ani zaběhnutými stereotypy o souzvuku a harmonii, rytmy nevycházejí ze žádných etablovaných žánrů taneční hudby. Vše je unikátní, svébytné a komplikované, jako rovnice integrální funkce ve srovnání se sčítáním a odčítáním (rozuměj ve srovnání se současnou populární hudbou). Na rozdíl od většiny současných producentů elektroniky pak Aphex Twin naplňuje termín skladatel, který svou hudbu komponuje. Jednotlivé zvuky řadí za sebe, vrství je, kombinuje, variuje, a přestože slyšíte každou jednotlivost, celek je daleko významnější a smysluplnější než pouhá suma zvuků. A v neposlední řadě se to celé strašně dobře poslouchá.
Aphex Twin: Syro
Vydavatel: Warp, 2014
Hodnocení: 90%
