Virtuální ansámbl kolem lídra dávných britpopových hvězd Blur Damona Albarna je zpět. Na novém albu vydaném po šesti letech hostuje řada hvězd.
Skupina Gorillaz, o které po jejich dávném debutu v roce 1998 nikdo moc nevěděl kvůli snaze skrýt se pod pouhé animované postavičky, se po letech vzpamatovala a vydala nové, v pořadí páté album s názvem Humanz. Není to ledasjaké album. Oproti předchozím počinům má podobu putování po různých stylech, někdy více popových, jindy více elektronických – každopádně zajímavých.
Pokud ale někdo čekal, že se animovaná komiksová čtveřice 2D, Murdoc, Noodle a Russel vydá směrem nekompromisního indie rocku a vypalovaček typu Dare, Stylo nebo To Binge, bude nejspíše zklamán. Kvůli řadě hostujících umělců nejrůznějšího kalibru, jako jsou třeba Vince Staples, Popcaan, D.R.A.M. nebo Grace Jonesová, má Humanz poněkud jinačí ambice.
Relativně krátké, čtyřicetiminutové album je výletem od elektroniky přes hip hop a dub až po inteligentní pop à la osmdesátá léta, v němž si i na krátké ploše dokáže pohrát s inovativními či sugestivními zvuky i tóny připomínajícími piano pro pětileté děti.
Do toho je nutno připočítat u Gorillaz povinnou porci sarkasmu a ironie jako v písni Hallelujah Money. Ve výsledku ale celé album přece jen lehounce pokulhává, protože snaha o resuscitaci zamyšleného emociálního a lehce eroticky zastřeného popu jako například v písních Submission nebo Andromeda zase tak moc nevychází.
Rozhodně se nejedná o desku na první poslech, ale o dílo, které je potřeba dát více času. Různorodost jednotlivých písní je neobvykle široká a vnímat Humanz jako celek není jednoduché. Damon Albarn a spol. ale něco umějí, takže za zkoušku to nakonec opravdu stojí
Gorillaz: Humanz
Vydal: Parlophone/Warner Bros.
Hodnocení: 80 %
