Básník a písničkář Jakub Čermák říkající si Cermaque na novém albu popisuje stinnější stránky současné tuzemské společnosti. Ale zároveň vzkazuje: Neboj.
Po posledním téměř folkovém albu Gravitace natočeném v duu s Iamme Candlewickovou přichází písničkář a básník Jakub Čermák alias Cermaque s novou autorskou deskou nazvanou Neboj.
Na ní se popasovává s aktuálním děním v Česku, zneužíváním odkazu Karla Kryla, samotou či nenávistí a xenofobií, jak napovídá píseň Ortely nazvaná podle jedné nejmenované extremistické skupiny.
Čermák na nové desce propojuje kytarové folkové skladby s elektronikou, jazzem, bigbítem či hip-hopem, a to velmi nenásilně a přirozeně. Síla celého alba ale nespočívá jen v jednotlivých hudebních nápadech, kterých je více než dost, ale v nepříliš vídané schopnosti pojmenovávat temnější stránky provázející dění ve společnosti, kterých zdá se v posledních letech přibývá. Málokterý autor v poslední době jako Čermák – jinak syn tuzemské alternativní legendy Miroslava Waneka z Už jsme doma – dokáže jednou větou stručně a jasně vyjádřit překvapivě jednoduché myšlenky, třeba že „člověk je více než lid, člověk je více než republika“ jako v titulní písni Neboj nebo v povzdechu v písni Ortely na téma, jaké to je si v komentářích na sociálních sítích číst přání, ať už koneč- ně zhebne.
Stejně jako předchozí alba je i to nové srdeční záležitostí, která v nejlepším slova smyslu navazuje na výsostné a ke společnosti kritické autory, jako byl Karel Kryl nebo je Vlasta Třešňák. Nazývat věci pravým jménem je odjakživa nevděčná práce, ale právě proto jsou a budou hlasy podobných pozorovatelů majících nadhled, odstup a talent vždy potřeba.
Cermaque: Neboj
Vydal: Indies Scope
Hodnocení: 90 %