Navlékám plovací vestu, chytám pádlo a nasedám do lodi. „Sedíte na zádi a ještě k tomu v protisměru,“ vyprskne smíchy vodácký instruktor Ondřej Pavelka. Moje nezkušenost vyplula na povrch okamžitě.
Dnes to nevadí, sjíždíme napříč Brnem nenáročnou Svratku. To je ideální příležitost zjistit, jak pádlovat, jak řídit loď a získat základy „čtení“ řeky. Loď řídí zadák Pavelka, já jsem háček. Tedy vodák, který sedí vpředu, hlásí překážky a neustále pádluje. Háček schytá většinu cákanců na peřejích a jezech.
Svratka pro začátečníky
„Svratka v úseku od Brněnské přehrady k soutoku se Svitavou teče jen mírně, je proto ideální pro začátečníky. Volej, tedy pomalá voda, se pro osvojení základů hodí. Jinak nudí,“ vysvětluje instruktor. Od lávky u zoo v Bystrci vyrážíme v půl jedenácté, slunko svítí. Vody je v řece dost, z přehrady ji upouštějí vždy dopoledne a navečer.
Po bezpečnostních pokynech zkouším pádlovat. „Pro začátek stačí základní záběr vpřed. Za pádlo se táhne zády, takže by vás pak neměly bolet ruce,“ říká Pavelka.
Vyrazíme a už za mostem v Bystrci se kochám pohledem, který je „suchozemcům“ skrytý. Z hladiny řeky Brno vypadá jako džungle. Krajina se navíc postupně mění. Upravené zelené břehy v Komíně střídá les u Riviéry, v ulici Poříčí nahradí zeleň kamenné či betonové břehy. Zpestřením jsou občasné peřejky.
Hradbou keřů a stromů jen občas pronikne skřípění tramvají. Blízko Veslařské ulice, kde silnice kopíruje řeku, náhle zazní známý hlas. „Zastávka Veslařská,“ ozve se autobusu linky 84. Jinak je na řece klid. Jen zdálky slyšíme šumění komínského jezu, které stále sílí. Je skoro pět metrů vysoký a musíme ho obejít po souši.
Voda je čistější než dřív
Přibližně uprostřed cesty mezi komínským a kamenomlýnským jezem si řeku užívá Ivana Krpálková. „Voda je báječná. Je o dost čistější než vloni, takže chodím plavat každý den,“ říká spokojeně žena.
I kamenomlýnský jez je nesjízdný, loď dlouho neseme přímo po chodníku Veslařské ulice. „Někdy čtyřmetrový jez seskakujeme vlevo na kajacích,“ říká Pavelka.
O chvíli později prohodíme pár slov s jedním z rybářů. Těch je hned po kačenách u řeky nejvíc. „Vodáci mně nevadí. Jedině dračí lodě dělají hrozný rámus. Ta baba, co bubnuje, to je někdy fakt megera,“ říká Tomáš Němec. Podle něj se ve Svratce daří pstruhům a na břehu řeky dokonce viděl vzácného ledňáčka.
Kousek pod jezem potkáváme dvě kajakářky z vodáckého oddílu Racek Brno. „Řeka sice teče pozvolna, ale je tu i pár vlnek, na kterých se dá trénovat,“ říká Lenka Kovářová, která vyplula se sestrou Marií. Kovářová se účastní soutěží v počtu eskymáckých obratů a jeden hbitě předvádí.
Při podplutí křižovatky Hlinky si z lodi prohlížím výtvory sprejerů na pilířích mostu. Kamenité pozůstatky jezu u koupaliště Riviéra vyvolávají vzpomínky na lidi, kteří zde v minulosti utonuli. Bylo jich více než patnáct. Dnes už ale není jez tak nebezpečný.
Loď musíme rozpádlovat také za mostem u Ronda, abychom překonali vodní válec. Chvíli poté mě zaujme pohled na konstrukci mostu Heršpické ulice, ve které hnízdí stovky holubů. Když proplouváme, houfně se rozlétají do ulic města. Dál, od soutoku Ponávky a Svratky, břehy hyzdí odpadky. I přesto po chvíli vyrušíme čápa. Peřejky poté střídá nekonečný „volej“.
Jedenáct a půl kilometru dlouhou projížďku končíme u mostu Sokolovy ulice. Po třech hodinách pádlování mě bolí celé tělo. Poznat Brno z řeky ale stojí za to. „Tak ahoj,“ loučím se vodácky s Pavelkou.
Pro děti i manažery
Lodě všeho druhu v Brně půjčuje několik společností. Na plavbu, kterou využívají k výletu základní školy, se specializuje Vodák sport. „Začínáme u zoo a končíme buď v Pisárkách u lanového parku, nebo o kus dál poblíž Veslařské ulice, kde si děti opečou špekáčky. Delší trasa vede až do Modřic,“ říká Tomáš Telecký z firmy Vodák sport.
Letos Svratku podle něj sjelo asi třicet školních výletů a čím dál častěji si výlet užívají i manažeři firem během teambuildingu.
