Bylo očividné, že VW Touran leží firmě Kia v žaludku. Právě vůči němu, jako jednomu z hlavních soupeřů, novinku představitelé Kia vymezili. A zmínili, že v nabitém segmentu je i dalších čtrnáct protivníků, s nimiž se musí nový Carens utkat. A že právě jejich auto je jiné, do nějž se moderní otcové od rodin nemusejí stydět usednout.
Korejské? Ne, evropské
Carens rozhodně zaujme designem. Rukopis německého designéra Petera Schreyera, který se na vizáži nového Carense podílel, je nezaměnitelný. Vůz působí dynamicky, elegantně. Přitom je praktický, univerzální. Ve svých útrobách nabízí místo pro pět (až sedm) cestujících i nesčíslně možností, kam uložit zavazadla a drobné předměty.
Nechyběl samozřejmě „tygří nos“ na přední části vozu, připomínka cee’du, dnes poznávací znamení vozů značky Kia. Mistrné bylo řešení předních LED světel i mlhovek. Při pohledu z boku mne pak zaujala nízká linie střechy.
Nová generace Carensu má delší rozvor o 50 mm oproti svému předchůdci, jinak ale konstruktéři všude ubrali: na délku je kratší o 20 mm, užší o 15 mm a nižší o 40 mm. Co to udělalo s prostorem uvnitř? Paradoxně nabyl. V novém voze je místa více. Je to dáno lepším uspořádáním přední části a samozřejmě i delším rozvorem.
Druhá řada sedadel má tři identická sedadla, lze s nimi samostatně manipulovat, posunovat je, sklápět. Třetí řada má dvě sedadla, obě lze ukrýt do podlahy, když je třeba. Vznikne pak rovná podlaha. Se všemi sedadly bylo možné velmi snadno manipulovat. Žádná dřina. V třetí řadě si ale dospělého člověka představit neumím.
Jedním prstem na volantu
Jízdní vlastnosti mne překvapily. Vůz se zcela novým podvozkem se ovládal velmi snadno, na můj vkus možná až moc. Jezdili jsme hlavně v okolí Monte Carla a zdejší silnice vám nedovolí se příliš rozjet. Přesto se dalo něco vysledovat. To auto je pohodlné. Nevím, jestli je to nejkomfortnější MPV na trhu, ale rozhodně patří ke špičce.
Když už jsem zmínil inspiraci cee’dem u designu, podobné je to i s podvozkem. Také ten z něj vychází. Vzadu má však na rozdíl od něj jednoduchou nápravu tvořenou torzní příčkou. Řízení bylo přesné, opět na můj vkus až moc jemné.
Co mi ale při jízdě vadilo, a to dost, byl výhled dopředu přes levý A sloupek. Velká zrcátka se ve městě osvědčila, při rychlejší jízdě však docela hučela.
Jen tři motorizace
V nabídce jsou nyní pouze tři motory, což vidím jako slabinu. Dva benzinové (1,6 l – 135 k, 2,0 l – 166 k) a jeden dieselový ve dvou výkonových verzích (1,7 l – 117 k a 134 k). Největší poptávka bude zřejmě po slabším dieselu.
Měl jsem možnost vyzkoušet během krátké prezentace silnější variantu dieselové sedmnáctistovky. Ujel jsem s vozem několik desítek kilometrů za hustého provozu a vesměs ulicemi Nice a Monte Carla či po pobřežní silnici. Co jsem zjistil? Celkem 134 koní pod kapotou plně postačovalo, byť se na můj vkus motor „probouzel“ přece jen poněkud pozdě, až od 1800 otáček. V horách nad Monte Carlem, v prudkých stoupáních a úzkých vracečkách jsem musel nejednou přeřadit až na jedničku. Když už motor obrazně řečeno procitl, táhl spolehlivě do nějakých 4200 otáček.
Co se týká spotřeby, ta moje se ustálila na 7,1 litru, podle výrobce je o dva litry nižší – 5,1 litru. No nevím, co k tomu říci, to asi ty kopce nad Monte Carlem. Vůz měl nádrž na 58 litrů.
Co se týká soupeřů, už jsem zmínil VW Tourana, ale je tu třeba i povedená Zafira od Opelu. Oba zmiňované modely, ale i mnohé další jsou velmi úspěšné u Evropanů, kteří hledají velký rodinný vůz. Carens se svým novým vzhledem a všemi vylepšeními se mezi nimi podle mého neztratí.
Zatím je známa jen jedna cena, byť neoficiální. Na českém trhu se Carens s benzinovým motorem 1,6 litru a šestistupňovou převodovkou prý dostane lehce pod hranici 400 tisíc korun. Za to bude k dostání auto s klimatizací, šesti airbagy, rádiem a ESP.
