Když se projdeš po poledníku a budeš si v duchu něco přát, tak se ti to splní. Už ani nevím, kdo mi to řekl, ale věřila jsem. Pokaždé, když jsem tudy šla, zastavila jsem se na čáře vyskládané z kočičích hlav a něco si přála. A to i tehdy, když jsem zrovna nic nepotřebovala. Pravidelně jsem poledník žádala o pěkné vysvědčení nebo vysněné dárky pod vánočním stromečkem. Ano, dokonce jsem poledníku věřila víc než Ježíškovi. Přání se plnila jak kdy. Známky jsem na vysvědčení pěkné měla, ale zbytek se ne a ne splnit. Už vím, proč kouzlo nefungovalo. Chodila jsem přece po falešném poledníku! Možná příště zkusím ten pravý. Jen nevím, jestli není lepší dát energii do plnění přání vlastními silami než vkládat naděje do neexistující čáry na zeměkouli.
Kouzelný poledník
*
