Sborník Křičím: „To jsem já“ nabízí srozumitelný úvod pro ty, kteří se neorientují v oboru subkultur a jejich na vlastní triko a na koleni vydávaných a vyráběných časopisů – fanzinů.
Motivy „zinů“ i subkultur se v soudobých kulturních studiích opakují čím dále častěji. Kopírované sešitky byly odjakživa nedílnou součástí subkultur, odspodu spontánně vznikajících reakcí na kulturu oficiální. Ustanovovaly jejich vizuál, ikonografii i jazyk. A především – v době předinternetové byly hlavní křižovatkou pro vytváření komunity, bez níž by žádná subkultura subkulturou ani být nemohla.
Soubor Křičím: „To jsem já“ je aktuální tématem i zpracováním. Klade důraz na vizuální podobu. Čtenář si tak z dobových ilustrací, přetištěných obálek, ale třeba i celých stránek komiksů odnáší okamžitou představu o fyzické podobě daných titulů.
Aktuální je knížka i pojetím, dávno tomu, co jiní editoři a autoři rezignovali na populárně-vědecké texty. Díky tomu dovede i takto rozkošatělé téma lépe přiblížit příběhy a vzpomínky autorů nesoucí osobní otisk.
Leccos napovídá již podtitul knížky: jde skuteč- ně o příběhy a ne jednotící, ucelující souhrn nebo výklad dějin české fanzinové scény. Od toho tu ostatně jsou jiné publikace, jako například obsáhlé Kmeny zkoumající především vizuální identitu subkultur nebo okruhy autorů a jejich studie z kateder soudobých dějin hned několika domácích univerzit.
O to cennější jsou však jednotlivé střípky v podobě příběhu prvních sci-fi časopisů, vycházejících ještě v šedé zóně. Nedělo se tak s nadšením nebo podporou, ale spíše s tolerancí ze strany totalitního režimu, jako třeba v případě vzpomínek mapujících emergenci punkových nebo metalových plátků, vznikajících jako protiváha kultuře středního proudu.
Nezasvěcenému je kniha vstupními dveřmi do světa, který lze objevovat a zkoumat donekonečna, zasvě- ceným a zúčastněným je poděkováním, že jejich úsilí, jakkoli okrajové, mělo smysl.
Autor je spolupracovníkem redakce
Kolektiv autorů – Křičím: „To jsem já“
Vydalo: Nakladatelství PageFive
Hodnocení: 80%
