Jedenáct let staré album Jane Doe znamenalo pro čtveřici předěl. Dalo vyniknout nové sestavě a završilo hledání vlastního výrazu. Mnoha posluchačům zpřístupnilo krásy chaotického hardcoru, v němž se energie punku a syrovost metalu spájí s výjimečným muzikantstvím a pojetím kompozice. Rytmickou stavbu i zacházení s motivy jako by určovaly kostky vrhané opilým námořníkem na v bouři se potápějícím parníku.
Žádné pro rock charakteristické čtyř- a osminásobné opakování motivů, žádná pravidelnost, žádná písnička na čtyři doby! Formuli krátkých, nápady přeplněných a na prvních poslech zcela nepřehledných skladeb vypilovali Converge na Jane Doe v jednolitý celek, který vedle nahrávek Botch nebo Dillinger Escape Plan patří k tomu nejlepšímu, co žánr nabízí.
Podobně jako předchozí Axe to Fall (2009) stírá novinka dojmy z nevyrovnaných desek nultých let. Ve stejném duchu jako Axe to Fall se vrací ke kořenům, k punkové přímočarosti. Zlomy jsou již jen odvarem divokosti někdejších. Skladby se odehrávají spíše ve středních tempech, probleskuje jimi inspirace švédským deathmetalem devadesátých let a platí, co i pro předchozí alba. Totiž že do hry Kurta Balloua se vkrádá čím dál více standardních figur, což je u kytaristy považovaného za jednoho z nejinvenčnějších v žánru přece jen škoda.
Přístupnější činí desku i naléhavost nahrazující někdejší neurotické exploze. Odklon od charakteristického znění naštěstí vyvažuje kvalita materiálu. Platí to především pro druhou stranu desky, na níž několik písniček načrtává zvuk, k němuž čtveřice zřejmě směřuje. Je možná – podobně jako novinka – odlišný od toho, jímž se skupina proslavila, ale podobně neotřelý a originální.
***
Converge: All We Love We Leave Behind Vydavatel: Epitaph Records, 2012 Hodnocení: 80 %
