Jeden večer v Praze lidi rozesmával jako stand-up komik, druhý večer diváky rozplakal jako hlavní hrdina dramatu Já, Daniel Blake. Film, s nímž Ken Loach loni vyhrál nejslavnější filmový festival v Cannes, znamenal pro šedesátiletého Davea Johnse první velkou hereckou příležitost. Za roli nemocného tesaře, který se potýká s byrokratickým systémem sociální podpory, pak získal Britskou nezávislou filmovou cenu BIFA i nominaci na Evropskou filmovou cenu.
E15: Jak se stand-up komik dostal do filmu klasika sociálního realismu Kena Loache?
To je otázka za milion. Ale Ken už v minulosti pár komiků obsadil. Podle něj totiž komici umějí dobře komunikovat, protože na jevišti musí interagovat s obecenstvem. Ken má rád i herce, ale ti jsou občas zatíženi předem vytvořenými názory, používají hereckou techniku, zatímco Ken preferuje hraní od srdce.
E15: Takže si vybírá protagonisty, kteří mají blízko ke svým postavám?
On si hlavně umí vybrat, co chce. Daniel Blake měl být sympatický, aby na něm divákům záleželo. Ken do filmu obsadil i spoustu místních profesionálních herců. Ale u mě a Hayley Squiresové ho očividně něco zaujalo, třeba to, jak jsme si na konkurzu naslouchali. Věděl, že ze mě dostane tu pravdu, kterou chce. Což zjistil ze tří konkurzů a z toho, že se mnou mluvil. Ken je dobrý pozorovatel.
E15: Máte k Danielu Blakeovi osobně blízko?
Reakce stejné nemáme, já se víc vztekám, mě by ze sociálky vyhodili hned první den. Ale Daniela chápu. Můj otec byl tesař jako on, pocházíme ze stejné pracující třídy. Rozumím frustraci mužů, kteří celý život dělali rukama, ale neumí používat počítač, protože s ním nikdy nepracovali.
Technologie nás od sebe oddalují. Proto lidi prožívají tolik hněvu a duševních nemocí. Dan pochází ze staré školy a myslí si, že pokud potřebujete pomoc, tak vám přece systém, jemuž léta platíte daně, pomůže. Že pokud jste nemocný, stát by vás neměl nechat hladovět.
Ale pak zjistí, že celá Evropa je posedlá šetřením a že za ekonomický kolaps roku 2008 platí obyčejní lidi. Jim je totiž nejjednodušší sebrat peníze. A Daniel a jeho kamarádka Katie jsou obyčejní lidi. Jen se dostali do špatné situace. Jenže systém sociální podpory je velmi kafkovský.
E15: Přestože jde o sociálně realistický film, Já, Daniel Blake je snímek velmi emotivní a lidský?
Na tom filmu je skvělé, že ukazuje sílu komunity. Lidi se vždy spojí. Proto mě tak mrzí Brexit. Já hlasoval, abychom zůstali. Evropská unie na tom sice není dobře, spousta věcí se na ní musí změnit. Ale bezuzdný nacionalismus je nebezpečný. Jako komik vystupuju po celé Evropě a vím, že jsou Evropani z Brexitu smutní. Mají Anglii rádi.
Pro odchod z EU aspoň v severovýchodní Anglii, odkud pocházím, hlasovali lidi, kteří nemají práci a byli ponecháni svému osudu. Nevidí v EU žádné benefity, jen lidi, kteří přichází z kontinentu a berou jim práci. Mají pocit, že globalizace pro ně nefunguje. A o globalizaci to hlavně je. A o levné pracovní síle. Což ukazuje i náš film.
E15: Jaký máte názor na spojování politiky a umění? Ken Loach je proslulý filmy s politickým názorem. Navíc nyní jsou na každém předávání amerických filmových cen slyšet protitrumpovské projevy?
Někdo možná říká, že ho politika nezajímá, ale politika je všude, je součástí života. Najdete ji tedy i v tom, jak vyprávíte příběh. Dodává mi odvahy, kolik mladých lidí se v Británii zajímá o politiku, protože změnu přinesou právě jen mladí.
Co se týče Trumpa, myslím si, že to ve velkém podělá. Je to miliardářský narcis a tyran, zvyklý, že je vždy po jeho. Brexit i jeho kampaň byly založené na planých prohlášeních. Když hlásáte, že je vaše země nejlepší při fotbale, je to zábava. V politice je takové rozdělování na "my a oni" nebezpečné.
E15: Proto se vám líbí filmy jako Já, Daniel Blake, které připomínají sílu solidarity?
Ano. Ken Loach a jeho scenárista Paul Laverty vždy dávali hlas lidem, kteří ho nemají. Kena mimochodem velmi ovlivnila československá nová vlna, její filmy byly podobné. Ken umí vyprávět příběh, jeho politika vždycky vychází z něj. A příběh Daniela Blakea jasně ukazuje, že v našem sociálním systému je něco špatně.
E15: Film dokáže silně zapůsobit i díky tomu, že hlavní postavy jsou velmi sympatické. Vlastně skoro dokonalé…?
To s vámi úplně nesouhlasím. Daniel sice nekouří a nepije, Katie nebere drogy, ale většina lidí je podobně milá. Možná u nich nevidíte chyby. Ale Daniel se například mohl naučit používat počítač, kdyby chtěl. Daniel a Katie jsou prostě obyčejní.
To mi připomíná, jak Naomie Harrisová nedávno na cenách kritiků v Londýně říkala, že se vždycky snažila hrát postavy, které lidi s černou pletí ukazují pozitivně. Proto když jí nabídli roli matky na drogách ve filmu Moonlight, nechtěla ji. Ale tvůrci ji přemluvili, že ji prý napsali přímo pro ni (pak jí řekli, že to není pravda). Nyní je za tu roli nominovaná na Oscara. Jenže ve filmu Moonlight sympatizujete s jejím synem.
E15: Já, Daniel Blake je naopak záměrně sociálně realistický film bez alkoholiků a feťáků…?
Přesně, takových snímků už tu bylo dost. Zvlášť v Anglii. Naše vláda má ráda pořady jako Benefit Street, seriál televize Channel 4. V něm autoři natáčejí ulici, jejíž většina obyvatel nemá práci, žije z podpory a jsou to skoro všechno zlomení lidi, alkoholici, zloději. Diváci si pak myslí, že na podpoře končí jen líní příživníci.
Ken chtěl ukázat člověka na podpoře, který je normální, slušný, má kamarády, žije obyčejný život. Někoho jako třeba váš otec nebo dcera. Já neznám nikoho, kdo by chtěl záměrně přežívat na podpoře a brát své děti do potravinové banky. Mimochodem v Americe prý chudí dostanou známky s obrázkem jídla, které si za ně můžou v potravinové bance pořídit. To je hodně ponižující.
E15: Co se s filmem nyní děje v Británii? Prý tam rozpoutal společenskou debatu?
Ano, pořád se o něm mluví. Náš distributor mezi premiérou v kinech a na DVD snímek poskytl za malý poplatek malým obcím, aby ho promítly v místních komunitních centrech. Konzervativní britská vláda by jistě byla ráda, kdyby Daniel Blake už zmizel ze scény, ovšem to se zatím nestane.
E15: Film přitom nadčasově kritizuje hlavně necitlivost byrokracie?
Když se Kena Loache ptají, jestli film ukáže Therese Mayové, odpovídá jim: Proč bych to dělal? Ona ví, jak ten systém vypadá. Její strana ho zavedla. To je jako s britským zdravotnickým systémem NHS. Vláda ho podkopává, aby mohla lidem ukázat, že nefunguje.
Systém sociální podpory nastavila tak, aby žadatelé nemohli lhát. Přitom méně než procento sociální podpory je v Británii vyžadováno podvodně. Obecně si ale lidé myslí, že jde o mnohem větší číslo, tak deset až patnáct procent. Takže nemá cenu náš film ukazovat britské vládě. To je jako ptát se východoněmecké tajné policie Stasi, jestli ví, že mučí lidi.
E15: Prý jste při natáčení Daniela Blakea nevěděl přesně, co se ve filmu bude dít. Třeba v klíčové scéně v potravinové scéně…?
Nevěděl. Věděl jsem, co mám říct, ale ne co Hayley jako Katie udělá. Ken nám každý den dával jen pár stránek scénáře, díky tomu jsme nemohli nic předjímat.
E15: A natáčeli jste chronologicky?
Ano. Ken tak natáčel i Zvedá se vítr, což byl větší film o irské občanské válce. Samozřejmě natáčet tak třeba Star Wars by bylo dost nepraktické.
E15: Jak Daniel Blake změnil vaši kariéru? Prý vás chtějí do druhé Godzilly?
Dostal jsem pár scénářů a pár menších věcí jsem přijal. A z Ameriky se ptali, kdy mám čas, kvůli natáčení Godzilly 2. To je zatím vše. Já si to všechno užívám, co to jde.
Nejradši bych si zahrál padoucha v bondovce. Dřív to byli samí východní Evropané, ale teď už využívají i Brity. Padouch ze severovýchodní Anglie by byl super. Mohl by žít v opuštěném dole.
