V Československé televizi začínal v šedesátých letech jako dramaturg. Výrazného úspěchu dosáhl televizními inscenacemi Ikarův pád (1977), Nezralé maliny (1981) a Tažní ptáci (1984). Ikarův pád a jeho volné pokračování Tažní ptáci napsal pro Vladimíra Menšíka, který se mu za to odvděčil nezapomenutelným hereckým výkonem, do něhož promítl osobní problémy s alkoholem.
Po smrti scenáristy Jaroslava Dietla v polovině osmdesátých let viděli mnozí Hubače jako jeho nástupce v seriálové tvorbě. Hubač už s Dietlem v šedesátých letech spolupracoval na seriálech Tři chlapi v chalupě a Eliška a její rod, nicméně on sám seriály příliš nemiloval. Přesto u diváků bodoval hned se dvěma z nich - Dobrá voda (1983) a zejména pak Sanitka (1984).
Krásných rolí se dočkali také herci v Hubačově posledním celovečerním filmu Babí léto (2001), ve kterém excelovali Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková a Stanislav Zindulka. Všichni za něj obdrželi Českého lva. Obdobně nechal Hubač zazářit i Jiřinu Bohdalovou prostřednictvím slaboduché ženy ve filmu Fany (1995) či Jiřinu Jiráskovou v televizní inscenaci Zámek v Čechách (1993)
Poslední Hubačův celovečerní film Babí léto
Hubač se během své padesátileté kariéry věnoval také divadlu. Zdramatizoval například romány Král Krysa James Clavella nebo Komu zvoní hrana od Ernesta Hemingwaye.
