Lampa nesvítí, ale hraje. A pořádně

Tradují se o něm legendární story. Jednomu návštěvníkovi volala do klubu starostlivá matka a ptala se, kde se nachází. „Ále, pod lampičkou,“ odpověděl syn. „Kde a co to je,“ zní druhý dotaz. „To je takový malý divadýlko,“ odpovídá. Takových příhod by se našlo samozřejmě daleko víc.

Oslava delimitace

Malé divadýlko? V žádném případě. Hudební klub Divadlo pod lampou v Havířské ulici je renomované zařízení, které je známé nejen v Plzni a Praze, ale i po celé Evropě. Koncertem skupiny Ecstasy of Saint Theresa nyní oslavil klub dvacet let od svého vzniku.

„Byla to skromná a milá oslava. V hlavě mi proběhly všechny roky od založení, kdy jsme se takzvaně delimitovali z tehdejšího městského kulturního střediska,“ vzpomíná první ředitelka a nyní provozní „Lampy“ Hana Boříková.

Moře koncertů

Během dvaceti let se v Lampě uskutečnilo okolo dvou a půl tisíce koncertů a parties, řada divadelních představení a filmových projekcí i dalších akcí. Haně Boříkové i nynějšímu řediteli Petru Chourovi se vryl do paměti koncert americké formace Radical Dance Faction.

„Ta kapela mě nasměrovala k poslechům dalších zajímavých skupin i nových žánrů. A k tomu ještě samozřejmě koncerty domovské skupiny Požár Mlýna. To byla vždy strašná legrace,“ podotýká Hana Boříková.

„Ještě před rekonstrukcí, která začala v roce 1997, to byl i koncert Garryho Klaila, po něm pak Tata Bojs,“ dodává Petr Choura. Další z nesmrtelných koncertů se odehrál v únoru roku 1993. To tu hrály plzeňské skupiny Nuova Sofia a Prasoteens. „V narvaném hledišti vlály bulharské vlajky, prakticky každý měl na tváři namalovánu bulharskou trikoloru.

Náš koncert se jmenoval Dedo Igo i baba Stana s podtextem Varněnska plaža Goša ima žaža, aneb pláž ve Varně Goša má žízeň. Kdo nevěděl, o co se jedná, naprosto nechápal,“ vzpomíná kapelník prvně jmenované skupiny Georgi Gjurov, který zároveň už třináct let pracuje v baru Divadla pod lampou.

Jsou výjimeční

Památnou akci zažil klub v době padesátého výročí osvobození v roce 1995. „Měli jsme tenkrát otevřeno tři dny nonstop, byl velký mejdan a velká legrace,“ vzpomíná Hana Boříková, která přeje klubu do dalších let štědré granty, hodně radosti a pohody pro jeho pracovníky, a hlavně pro návštěvníky spousty krásných zážitků při jeho programech.

„Hraje se u nás muzika menšinových žánrů, které možná mediálně nejsou zajímavé, ale mají kvalitu. Náš klub je svojí dramaturgií respektován v řadě měst a evropských zemích, chceme jeho úroveň minimálně udržet. Jsme s pražským Rock Café a M-klubem ve Valašském Meziříčí jediní, kdo fungují už dvacet let. To rozhodně potěší, ale i zavazuje,“ uzavírá Petr Choura.