Bývaly doby, kdy ho celá Ostrava zbožňovala. Táhnul Baník za mistrovským titulem a fandové ho milovali. Jednu chvíli dokonce uchvátil i dospívající kluky, kteří se snažili nosit stejný účes jako on. Ostrava mu ležela u nohou. Jenže pak fotbalový odchovanec Havířova Miroslav Matušovič dostal nabídku od nenáviděné Sparty, kam nakonec přestoupil, a z uctívaného fotbalisty se stal najednou zrádce celé Ostravy. Pálily se jeho dresy a nikdo mu nemohl přijít na jméno. Když přijel poprvé na Bazaly v dresu Sparty, vyprodaný stadion ho vypískal. Ovšem fotbalista s ofenzivními choutkami na Ostravu nedá dopustit. „Do Baníku bych se jednou rád vrátil,“ říká.
Sezonu jste strávil na Kypru v Apollonu Limassol. Jak jste byl spokojený v prvním zahraničním angažmá?
Z mojí strany to nebylo nic zázračného. Byla to první zkušenost. Ze začátku se týmu příliš nedařilo, potom jsem pravidelně nastupoval, dokonce i na mém oblíbeném postu útočníka, ale po Vánocích přišla změna trenéra, a jak už to bývá, ten si s sebou přivedl svoje koně, kteří hráli. I přesto jsem se na konci sezony znovu probojoval do základní sestavy.
V Limassolu máte smlouvu ještě na jeden rok. Chtěl byste pak na Kypru pokračovat, nebo byste chtěl zkusit zase něco jiného?
Popravdě řečeno od února, kdy přišel nový trenér, jsem se svojí pozicí v klubu až tak spokojený nebyl. A od další sezony bych asi raději hrál někde jinde.
Co život na Kypru, to byla asi příjemná změna?
Samozřejmě, že ano. Teplo po celý rok. Bydleli jsme kousek od pláže. Rodina byla spokojená. Neměli jsme sebemenší problém. V klubu bylo více cizinců a vytvořili jsme dobrou partu. Navzájem jsme se navštěvovali a všichni jsme přitom poznávali kultury svých zemí.
V Česku jste hrál za Baník a za Spartu a momentálně působíte v Limassolu. Které období hodnotíte jako nejúspěšnější?
Takhle se to nedá brát. Každý krok, který jsem udělal, byl promyšlený a několikrát zvažovaný. A žádného přestupu nelituji. Samozřejmě, Baníku jsem vděčný, že jsem v něm mohl nakouknout do velkého fotbalu. Tvrdil jsem to předtím a tvrdím to i teď. A do Sparty jsem šel jakoby za lepší prací. Ale to by snad udělal každý člověk i v běžném životě. A co se týká přestupu na Kypr, i já jsem si kdysi představoval, že budu hrát jinou evropskou soutěž. Ale když jsem se tam byl několikrát podívat, tak se mi tam zalíbilo. S trenérem jsem byl předtím asi třikrát na večeři a bylo znát, že o mě skutečně stojí. Že ho potom odvolali, to je prostě sport, ale opakuji, žádného kroku, který jsem udělal, nelituji.
Přesto jste si konec ve Spartě asi představoval jinak. Na konci jste už skoro nehrál.
Každý si představuje, že bude hrát v základní jedenáctce a dá spoustu gólů. Ale realita je jiná. Do Sparty chodí každý půlrok spousta nových kvalitních hráčů a konkurence je obrovská. A je těžké se vůbec v kádru udržet. Ale za Spartu jsem si odehrál své, jak v lize, tak v Evropských pohárech. Zahrál jsem si Ligu mistrů, což byl velký zážitek. V Praze jsem vydržel čtyři a půl roku a byl jsem tam spokojený. Jednu dobu jsem byl i služebně nejstarším hráčem v klubu.
Čekal jste, že váš tehdejší přestup z Baníku do Sparty vyvolá takové reakce?
Je jasné, že rivalita mezi oběma kluby je obrovská. Navíc v té době jsem byl asi klíčovým hráčem Baníku a fanoušky chápu, že byli naštvaní, že odcházím. Ale na druhou stranu, co se pak dělo kolem mojí osoby, když jsem přijel třeba domů na Moravu, jsem moc nechápal a kroutil hlavou, jestli je to vůbec možné.
Z Baníku do Sparty šlo už několik hráčů, ale nikdy to nevyvolalo prakticky žádnou větší odezvu. Až u vás. Víte proč?
Popravdě nevím. Co jsem zaslechl, tak to bylo kvůli nějaké fámě. Údajně jsem měl někoho urážet a špinit Baník, ale to není pravda. Někdo někde něco plácne a pak se toho chytnou ostatní. Je zarážející, že když jsem potom hrál za Spartu a přijel do Ostravy a potkal mě jednotlivec, plácal mě po ramenou a říkal, jak jsem to dobře udělal, že jsem šel za lepším. Potom potkám skupinku, no a ti bohužel už vykřikují, jaký jsem zrádce. Je nereálné, abych každému zvlášť vysvětloval můj přestup do Sparty. Říkám, že Baníku jsem vděčný za šanci, a až bych se jednou vracel do Česka, chtěl bych, pokud o mě bude zájem, znovu hrát za Baník.
Už je to pět let, co se přestup do Sparty uskutečnil. Můžete se už teď projít v Ostravě, aniž by si vás někdo všimnul?
Pořád je to stejné. Ale kvůli tomu se přece nezavřu doma a nebudu vycházet ven. Já jsem v Ostravě doma a pořád se rád vracím.
Vnímáte, jakou cestu zvolil momentálně Baník, že nakupuje mladé, perspektivní hráče?
Jasně, že jo. Je to dobrá cesta a připomíná mi to dobu, kdy jsem v Baníku byl já a získali jsme v roce 2004 mistrovský titul. Když je mančaft ještě proložený několika zkušenými hráči, tým je pak vyvážený a má šanci bojovat o špičku tabulky. I letos to měl Baník podobně poskládané a myslím, že kdyby nedostal ten smolný gól s Boleslaví, možná mohl slavit titul. Druhá věc byla, že když se zranili tři klíčoví hráči, neměl Baník za ně dostačující náhradu. Musím přiznat, že jsem jim ten titul přál. Nikdo nečekal, že by Baník mohl hrát tak vysoko. I když to nakonec nevyšlo a Baník skončil třetí, myslím, že to byla pro Ostravu úspěšná sezona a zklamání tam bylo jen chvilku.
Kdyby přece jen přišla doba, že byste se vracel do Baníku Ostrava, byl byste dostatečně trpělivý, než by vás opět vzali ostravští fanoušci za svého?
Kdyby přece jen přišla nabídka, museli bychom to hlavně s vedením prodiskutovat. Ostravské publikum je specifické a museli bychom řešit, zda je můj návrat vůbec možný. Já myslím, že ano, protože před každými fanoušky je to stejné, když jim ukážete, že jste na hřišti platný a že fotbalu dáváte všechno, tak ta cesta k nim je snažší. Já se toho rozhodně nebojím.
