Stává se to i v lepších hokejových rodinách. Dostat v klubu vyhazov není nic neobvyklého. Většinou se to ale schytají flákači nebo ti, kteří mají problém s alkoholem.
Jenže nic podobného se k Marku Stachovi nehodí. Spíše adjektiva jako nekonfliktní nebo pracovitý. Slovenský gólman přesto dostal v polovině října v druholigovém Hodoníně padáka. Dva týdny po svých dvaadvacetinách.
„Nečekal jsem to. Bylo to pro mě překvapení. Navíc mi vedení ani pořádně neřeklo, proč končím,“ diví se blonďatý brankář.
Ještě v srpnu bylo všechno jinak. A sálala z něj spokojenost. „Věřím, že se můžu v Hodoníně prosadit na post prvního gólmana,“ plánoval.
Klubové vedení mělo na druhou stranu pádné argumenty, proč se ho zbavit. V kádru byl přetlak Slováků, do zápasu mohla zasáhnout jen pětice hráčů bez českého pasu. Právě na Stacha většinou zbyla role náhradníka.
„Očekávali jsme od něj více. V krizových momentech mužstvo nepodržel. Mysleli jsme, že se prosadí a bude jednička,“ říká k jeho odchodu předseda Drtičů Lubor Šimeček.
Stacho nastoupil k pouhým třem druholigovým utkáním. A ne s moc přívětivou vizitkou: inkasoval jedenáctkrát a pomohl Drtičům k jediné výhře.
Sám od sebe očekával více. „Nepředváděl jsem dobré výkony. Ani v tréninku to nebylo ideální. Ale myslím, že jsem mohl dostat více prostoru, abych se ukázal,“ namítá někdejší gólman Trnavy.
Co bude dál? To Stacho neví. Čeká na nabídku některého slovenského nebo českého klubu. Ta ale nepřichází. „Nevím, co chci. Nemám představu, jestli bych chtěl pokračovat v Česku, nebo na Slovensku,“ uvažuje nejistě nad dalším angažmá.
