Jeho tvář musí zůstat v utajení, stejně jako celé jméno. Mladý Litvínovan, který pracuje v zásahové jednotce správy Ústeckého kraje, je nejlepším policejním ostřelovačem na planetě.
Při Světovém poháru policejních a vojenských ostřelovačů v maďarské Budapešti měl nejpřesnější mušku nejen mezi policejními ostřelovači. „Vyhrál jsem jak kategorii mezi policisty, tak celý šampionát.
A s kolegou jsme v soutěži dvojic skončili čtvrtí,“ vypočítává úspěchy ostřelovač Václav. „Vůbec jsem to nečekal. Každý rok sice jezdím na tři republikové závody, kde jsem byl dvakrát druhý, ale na mistrovství světa jsem teď byl poprvé,“ vysvětluje Václav a dodává, že právě jeho kolega, se kterým vybojoval v Maďarsku bramborovou příčku, na domácí scéně pravidelně vítězí.
„Jde hodně o štěstí. Myslím, že první padesátka je velmi vyrovnaná,“ má zkušenosti litvínovský ostřelovač.
Netradiční zálibě se Václav věnuje teprve tři roky. „Ke střílení jsem se dostal až u jednotky. Nešlo mi to hned, ale s flintou jsem se sžil docela dobře,“ vypráví Litvínovan. Od počátku míří na cíl stejnou ostřelovací puškou. Ta vydrží zhruba deset tisíc nábojů.
Střílení ale nebere jako netradiční koníček. „Je to moje práce, nikoliv zábava. Rodina se s tím musela smířit,“ podotýká mladý muž.
Hlavně klid
Pokud vyjde čas, vyjíždějí policejní ostřelovači trénovat do policejní střelnice na Lounsko. „Vystřílíme za dvě až tři hodiny tak šedesát nábojů. Míříme na terče v různých vzdálenostech i polohách,“ popisuje přípravu střelec.
Každý ostřelovač se musí naučit dýchat, zůstat v klidu za jakékoliv situace. „Ruce se nesmí při výstřelu pohnout, jinak by náboj změnil směr,“ říká policista. Na rozdíl od závodních střelců, kteří používají různá vyvažovadla, si ale musí poradit sám.
I v Budapešti musel prokázat střeleckou všestrannost. Trefit daleký terč musel třeba na téměř půlkilometrovou vzdálenost přes vodní clonu, kterou stříkali mezi střelce a terč hasiči. „Stříleli jsme i na terč, kde byl pachatel s rukojmím, nebo na terč, před kterým byl nůž a my měli strefit jeho ostří,“ dává příklad Litvínovan. Za celou soutěž zaznamenal jen dvě nulové položky. „Jen jsem koukal, jak mi to všechno vyšlo,“ říká skromně Václav.
Jeho úspěch je ale významný. Starosta Litvínova Daniel Volák ho přirovnal k zisku zlaté medaile hokejistů z olympijského Nagana, kdy většinu týmu tvořili právě Litvínované.
