I když jde o desátou řadovou desku skupiny, první letmý dojem je v jejím případě velmi důležitý. Zní stále jako New Order, respektive jako průřez pětatřiceti lety jejich dráhy, a to přesto, že se na ní nepodílel zakládající člen Peter Hook, jehož basové linky vždy zvuk kapely dotvářely. Se spoluhráči se rozešel ve zlém, ti nejprve vystupovali pod hlavičkou Bad Lieutenant, než se po letech rozhodli nahrát nový materiál.
Stejně důležitý je ale i dojem druhý: po patnácti letech a třech nahrávkách plných melancholických písniček postavených především na kytarách se novinka nese ve znamení návratu k elektronice, jež odjakživa dominovala koncertnímu podání skladeb. Návratu však jen částečného, zvěsti o pokračování či snad druhém díle Technique (1989) jsou značně nadsazené. Na to zní novinka příliš roztříštěně a její „elektronické“ položky naivně. Zato ty kytarové se podařilo oprostit od někdejších slabin: mají jiskru, drive, výrazné melodie, uhrančivou náladu a jen tak se neohrají.
Zatímco argumentace fanoušků je čitelná, týká se kvalit alba, opakování, klišovitých textů, ohlasy odborné jsou značně zkreslené. Řada kolegů na New Order vyrostla a až nábožně je vzývá, z čehož plyne jak snaha slabiny omlouvat, tak i opačný, až hyperkritický přístup. Nemají snad padesátníci, kteří byli u nejedné hudební revoluce, nárok na určité zevšednění, na to, aby každá jejich deska nutně nemusela být další revolucí?
Zklamání je pochopitelné, ale očekávání by měla být realistická. Technique psala skupina v uvolněné atmosféře na Ibize, novinka vyrostla z docela jiného kontextu.
Šlo by meditovat dále, ale tím podstatným zůstává, že navzdory dílčímu zklamání a smíšeným pocitům rozhodně nejde o tak často proklamovanou nejhorší nahrávku kapely, o níž navíc přes dvacet let vypovídá více koncertní provedení než studiové originály.
New Order – Music Complete
Vydavatel: Mute
Hodnocení autora: 70 %
