To rozhodnutí už nějakou dobu očekával skoro každý. Pavel Nohel oznámil konec kariéry. Od hokeje ale neutíká. Vždyť černá pryž ho provází celý život. „Na střídačce zůstávám,“ ujišťuje muž, který slavil v roce 1994 extraligový titul s Olomoucí.
Nohel, který na konci února oslaví třiačtyřicet let, nazul brusle naposledy loni 28. listopadu v Přerově. Byl to jeho čtrnáctý zápas za Břeclav v sezoně. A nejspíš poslední v kariéře. „Prostě cítím, že už na to nemám. Člověk není ze železa,“ říká ke konci své hráčské kariéry.
Chce se mu skočit na led
Jeho místo už je jinde. Mimo led. Po boku kouče Prachaře diriguje své nedávné spoluhráče. A jestli mu hra chybí? Vlastně pořád se přemáhá, aby neskočil na hřiště. „Mám takové nutkání, když kluci nedělají, co mají,“ připouští se smíchem Nohel.
S bolavými koleny a bez fyzičky by si ale zadělal na pořádný průšvih. „Nemělo by to cenu. Už na začátku sezony jsem cítil, že to není ono. Sice jsem měl jen jedno vážné zranění, ale nechci už pokoušet štěstí,“ potvrzuje asistent trenéra, že se už mezi mantinely nevrátí.
Dobře ví, že kulhající hokejový důchodce z něj mohl být už před lety. Bylo to v roce 2003. Havířov si tehdy Nohela vybral jako posilu pro extraligovou baráž. Šikovné levé křídlo to ale v jednom zápase pěkně schytalo. A moc nechybělo a mělo po kariéře.
„Byl to Robert Kysela, který mi uštědřil docela nešetrný zákrok. Sedl mi na koleno, bylo to hodně špatný. Měl jsem přetržené postranní vazy,“ vzpomíná na bolestivou srážku s litvínovským útočníkem.
Po sezoně se dal zase dohromady. Za Kometu Brno odehrál ještě dvě slušné sezony, pak ho čekal sešup do druhé ligy. Právě do Břeclavi. „A nelituju, navíc už čtvrtým nebo pátým rokem trénuju mládež. Ale je fakt, že teď u hlavního mužstva je to pro mě něco jiného,“ podotýká Nohel.
Hlavně jeho nervy dostávají pořádně zabrat. Břeclav totiž stále balancuje na hraně postupu do play-off. „Prostě věřím, že do něj postoupíme. I když já už týmu na ledě nepomůžu. Všechno je to na hráčích, aby to zvládli,“ soudí kouč.
Možná ale, že všechno nebude podle jeho představ. Jméno Nohel je totiž na soupisce druholigové Břeclavi pořád. Co to znamená? „Prostě když budeme mít hodně zraněných, tak bych asi musel na led. Ale nedokážu si to představit,“ říká s úsměvem při představě svého comebacku.
Když nebude zbytí, muž, který si hýčkal číslo jedenáct, opráší výstroj. Ostatně ještě loni to uměl na ledě řádně rozparádit. Do statistik si připsal sedmadvacet kanadských bodů. Na „staříka“ sakramentsky slušná vizitka.
