Chomutov / V aukční síni panuje napjaté ticho. Rozrazí je teprve úder licitátorova kladívka.
O stříbro a bižuterii v opakované dražbě není skoro žádný zájem. Místního hodináře zaujaly zlaté náušnice. Získal je bez boje, za vyvolávací cenu. A pak ještě dvanáctiletou whisky a další alkohol. Licitátor přiklepává dalekohled, antény, mobily. Pořád žádné drama. Televize za třicet korun už nikoho nelákají. Lidé čekají na lepší.
První překvapení. Osobní Auto Proton za tři tisícovky nikdo nechce, nábytková stěna jde jen za dvě stokoruny. Licitátor Jan Mareš vtipkuje. „Nepotřebujete někoho zamknout? Máme tu pouta bez klíčků.“ Kyselé úsměvy. „Takový šunt nechci ani za dvacku,“ cedí mezi zuby muž středního věku.
První bitva propuká o LCD monitor. Sedm zájemců jeho cenu vyšroubuje ze čtyř set padesáti korun na tisícovku. Jdou mikrovlnky, set-top-boxy. Lidé se začínají přehazovat. Ale ne tolik jako při červnové dražbě.
„Asi proto, že je těsně před výplatou. A to auto? Měli jsme tu lepší, ale dlužníci je vyplatili,“ říká Mareš.
Jana Tulisová pěchuje do igelitek šest věcí, které vydražila. „Není to pro mě hra. Žiju s mamkou a nejsme na tom nejlíp,“ svěřuje se. Anna Ciosková přiznává, že jí jde o obojí, výhodnou koupi i vzrušení.
To Veronika Kovalová bere aukci hlavně jako zábavu. „Přihazování je adrenalin,“ směje se. Pak znejistí. „Snad mi všechna ta elektronika bude doma fungovat,“ dodává.
