Plzeň je město prosebníků | E15.cz

Plzeň je město prosebníků

Přispějte na… Při procházce centrem tohle slyší člověk na každém kroku. Ale kolik z toho dostanou potřební?

Vánoce jsou i dobou dobročinnosti. Projít některou z ulic v centru nejde bez toho, aniž člověka zastaví usměvavý žadatel o příspěvek – na děti z dětských domovů, nemocné s rakovinou nebo výcvik slepeckých psů. Málokdo se nenechá obměkčit. Komu ale přispět? Dostanou se peníze potřebným? A kolik? Během minulého týdne redaktoři Sedmičky potkali v ulici Bedřicha Smetany prodavače ze tří sdružení, kteří tvrdili, že se vybírají peníze na potřebné – občanské sdružení Medvídek, Jiskra a společnost Chance for Children. Někteří prodavači u sebe neměli žádné osvědčení, jiní nevěděli, na co se peníze ze sbírky použijí nebo uváděli jiné údaje než jejich nadřízení. Podle zákona by ale měli takové věci znát.

„Veřejnost neví, že ti, co prodávají, odvádějí podstatně méně, než říkají. Kdyby to věděli, tak nejspíš nepřispějí,“ říká Jakub Václavů ze společnosti Tady a Teď, která pracuje se sociálně znevýhodněnými osobami. Navíc je takových prosebníků v Plzni pořád víc. „Pravidelně v centru potkávám jednoho chlapíka s batůžkem. Pokaždé prodává něco jiného, vždy se však zaštiťuje pomocí dětem. Nemá žádné pověření ani zapečetěnou kasičku,“ doplňuje Anna Srbová z městské charity. Vedle toho, že si podvodníci peníze nechají, škodí i těm poctivým. „Lidé pak nemají důvěru v renomované organizace,“ stěžuje si Renata Jenšíková, ředitelka Nadace pro transplantaci kostní dřeně.

Ať vám přispěje Klaus a Topolánek!

Při vybírání reprezentujeme Nadaci pro transplantaci kostní dřeně. V kapse nezbytné potvrzení z centrálního městského obvodu. V něm je mimo jiného napsáno, v jaké ulici můžeme vybírat. Jinam nesmíme. „Takové potvrzení musí každá veřejná sbírka mít,“ vysvětluje Miluše Kvitová z finančního odboru Úřadu městského obvodu Plzeň 3.

Ta ještě předtím kasičku, pod dohledem Šárky Prusíkové z nadace, zapečetila. Nakonec ji tu rozpečetí, spočítají peníze a zapíší. Taková jsou pravidla. Při tom tu občas dojde k problémům. Jsou ale výjimečné. V roce 2007 tu pečetili 215 pokladniček. „Dvě z nich měly porušené pečetní samolepky,“ uvádí Miluše Kvitová. Zákon ale nepamatuje na žádný trest. Také je nutná registrace na příslušném krajském úřadě. Kraj může kdykoliv zasáhnout stejně jako policie. „V případě, že by i lidé pojali podezření, mohou se obrátit na policii,“ říká mluvčí plzeňských policistů Martina Korandová. Dávám často a všem O příspěvek žádáme téměř každého kolemjdoucího. Většina nám slušně děkuje a súsměvem kroutí hlavou. Někteří dělají, že nás nevidí, i když mají kasičku skoro pod nosem. „Řekněte Klausovi s Topolánkem,“ houknul nevrle starší muž. Jiní zase doporučovali ministra financí Miroslava Kalouska. Další paní nám ale mince do kasičky hodila. „Dávám často a všem,“ vysvětlila blonďatá lidumilka s tím, že o to, kam plynou její peníze, se nezajímá. Neví jak. Další žena středního věku, která se později představila jako Alexandra, si nás nejprve přísně změřila. Do peněženky sáhla, až když viděla logo důvěryhodné nadace.

„Jinak peníze nedávám. Něvěřím, že je někdo neukradne,“ vysvětluje. Po půl hodině přichází drobný třicátník v elegantním kabátu. „Chlapi, co tady děláte? Máte z toho aspoň nějaký prachy?“ ptá se suverénně. Představuje se jako Jakub Varvař. Je koordinátor nadace Chance for Children a chce nás lanařit. Řídí prodej plyšových medvídků za padesát korun. „Čtyřicet pět korun jde potřebným,“ dušuje se Varvař. Jeho podřízení tvrdí něco jiného. „Třicet pět jde na děti,“ odříkávají naučenou větu jako zaříkávadlo. „V Plzni dlouhodobě pomáháme hlavně dětskému domovu Domino, ale i jiným,“ hlásí Varvař. V Dominu ale o jejich finanční výpomoci nic nevědí.

„Nikdy jsme s nimi nespolupracovali,“ tvrdí Dagmar Frouzová, zástupkyně ředitelky z Domina. Za hodinu na mraze se nám při pohledu otvorem kasičky podařilo odhadem vybrat okolo sto padesáti korun. Potkali jsme i tři slečny z občanského sdružení Medvídek. Ve Smetance stály tři. Každá v jiné části ulice. Povolení nemají. Jen dohodu o provedení práce. Jedna slečna říká, že vybírá na dílny pro zdravotně postižené. Další dvě, že na děti. V dohodě od zaměstnavatele se píše, že za prodej každého plyšáka dostane každý z nich čtyři koruny. Když se jich podaří prodat nad sto kusů, tak o tři koruny víc. Podle vlastních slov jich prodají i padesát denně.

Podle Lucie Johánkové, koordinátorky prodeje pro západní Čechy, připadne dětským domovům celá suma. „Brigádníky platíme ze sponzorských peněz,“ říká. Čemu ale věřit? Brigádníci z občanského sdružení Jiskra dokonce vůbec netušili, na co jim lidé přispívají. Na webových stránkách je uvedený pouze e-mail. Na ten ale nikdo neodpověděl. V kanceláři v Kollárově ulici celý týden nikdo nebyl.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!