Pozorovat slůně Rashmi v ostravské zoo je opravdu velmi zábavné. Neustále vymýšlí nějaké skopičiny, válí se po zemi, zkouší, co vydrží síťové zábrany. Zkrátka si hraje jako malé dítě. Ale co nejvíce na ní zaujme, jsou její oči. Radostné, šibalské, jiskrné, plné života. Jak se do nich podíváte, okamžitě se na vás přelije nějaká zvláštní energie, která vám říká, abyste si také hráli.
Když kouknete na její mámu, takový jiskrný záblesk v očích už nemá. To až zamrazí, protože až nápadně podobné je to u lidí. Děti jsou živé a plné života a neustále zkoušejí něco nového. Z drtivé většiny dospělých se však veškerá radost ze života již vytratila. Což je škoda. Na rozdíl od slonů my lidé to můžeme lehce změnit.
Často říkáme, to nejde, to nemá cenu, to už jsem zkoušel. Kdyby to bylo alespoň ve stylu, to nejde, musíme zkusit něco jiného a třeba to vyjde. Ale většinou to spíš vyzní tak, že nemá smysl dělat vůbec nic.
Jsme unavení, otrávení, rezignovaní. Chybí nám chuť objevovat něco nového jako u dětí nebo u slůněte. Říká se, že mladí mají elán, ale nemají zkušenosti. Staří už zkušenosti mají, ale energie jim zase chybí. Představte si ale, že je možné, abyste měli zkušenosti a zároveň chuť dělat něco nového. Že to nejde?A jsme zase tam, kde jsme už byli. Pokud si tuto hlášku nezakážeme, nikdy se z toho bláta zapšklosti nevyhrabeme.
Pokud potřebujete co nejdříve nasát čerstvou radostnou energii do žil, mám jednoduchou radu. Vraťte se k tomu, co jste kdysi dělávali v mládí velmi rádi. U čeho jste zůstávali celé hodiny jako u vytržení. Prostě vás to pohltilo.
Že to nejde, protože na to nemáte čas? Tak si zajděte pro inspiraci a motivaci za Rashmi. Ona vám už poradí, jak začít.
