Nejlepší střelkyní interligové Házené Jindřichův Hradec je letos zatím střední spojka Kateřina Krupicová. Její tým z dosavadních sedmi zápasů šestkrát prohrál. Přesto bere sympatická sportovkyně nezdary s nadhledem.
I když jdete od porážky k porážce, přesto vám úsměv na tváři nechybí?
Myslím si, že je důležité, naučit se rozlišovat mezi házenou a osobním životem. Když v sobotu prohrajeme, nemůžu přece truchlit celý týden. A pokud jsou prohry často, tak už se nad ně dokážu povznést. Ne, že bychom nebojovaly a nechtěly vyhrávat, ale mít zkažený víkend, je myslím zbytečné.
Nechybí sebevědomí?
Je fakt, že psychika dělá určitě hodně. Ale snažíme se to nějak změnit a občas něco vyhrát. Víc bolí prohry o jeden nebo dva góly. Ale věřte mi. Touha po vítězství tam je a pořád se snažíme bojovat.
Ve druhém letošním utkání jste porazily doma Michlovce. Už to vypadalo, že by mohlo dojít k obratu.
Taky jsme v to doufaly. Ale v dalších zápasech se nám už tolik nedařilo.
Přišlo snad uspokojení nebo podcenění?
Určitě ne. Už se známe. Víme, že když jednou vyhrajeme, nemáme vyhráno na celou sezonu.
Jaká panuje v týmu atmosféra?
Pořád stejná, takže nic moc. Prohrály jsme dvě důležitá utkání s klíčovými soupeři Pískem a Mostem.
Nechybí týmu osobnost, která by vás dokázala strhnout? Vůdčí osobnost nám chybí. Je to dlouhodobější problém.
Letos zřejmě prožíváte jako nejlepší střelkyně týmu nejpovedenější sezonu. Jste alespoň částečně spokojená?
Nejvíc gólů jsem dala díky tomu, že střílím sedmimetrové hody. Kdybych tyhle odečetla, tak nejlepší nejsem.
Jste na ně specialistka, nebo je víc trénujete?
Tak nějak se to samo vykrystalizovalo. Střídáme se s Lenkou Pilařovou.
Studujete v Praze vysokou školu ekonomickou. Stíháte trénovat?
Momentálně teprve začínám první semestr. Spíš si to oťukávám, kdy tam musím být, a kdy ne. Do středy bývám ve škole, trénuji ve čtvrtek a pátek. Navíc se snažím trénovat i v Praze.
Jak vidíte vaši další kariéru?
Pro mě je důležitější studium než házená. Ale dokud to bude možné, ráda bych hrála. Kdybych nemohla vůbec trénovat, asi by to ale znamenalo s házenou konec.
To byste dokázala?
Když už člověk ví, co chce, tak asi ano. Ale nevím, jestli úplně. Možná bych zkusila pro pobavení nižší soutěž.
Co vám házená dala do života?
Docela hodně. Seznámila jsem se třeba s novými lidmi, se kterými jsem šla za společným cílem. Získala jsem i spoustu přátel a naučila jsem se bojovnosti. Už se jen tak v životě nedám a jdu si za svým cílem.
Neuvažujete, že byste někoho trénovala?
Už jsem to zkoušela, když jsem měla zraněné koleno. Vedla jsem půl roku nejmenší přípravku.
Když už máte trenérské vzdělání, mohla byste koučovi poradit jak vyhrávat? To asi ne. Mám jen licenci C.
Pokud byste byla trenérkou žen, co byste změnila?
Kdybych to tušila, dávno to udělám. Když má některá z nás nápad, řekne ho. Ale zatím jsme nenašly recept na vyhrávání. Protože nám chybí střelkyně z dálky, snažíme se oproti minulým sezonám hrát víc kombinačně a dostávat se na hranici šestky. Ale často ztrácíme balony. Možná nám chybí větší koncentrace. Nejjednodušší by bylo přivést kvalitní posily. Ale nejsou peníze.
A co hlasy publika?
Vážíme si fanoušků, kteří s námi jezdí na zápasy. Snaží se nás povzbuzovat, i když se nám nedaří. Čteme i diskuzi na internetu, ale ohlasy bereme s nadhledem.
Vaše matka je předsedkyně klubu. Doma musíme házenou probírat asi často?
Ano. Starší sestra Daniela se navíc ještě stará o programy, fanshop, web a různé statistiky klubu. Ví o házené víc než já. Všichni se snažíme dělat to nejlepší, ale když je házená všude kolem, tak je to spíš na škodu.
Takže slyšíte kritiku ze všech stran? Samozřejmě. Když se mi nechce na trénink, tak mě mamka sekýruje nebo přemlouvá, abych si šla navíc zaběhat. Nejhodnější bývá táta s bráchou.
Je za vámi čtvrtina sezony. Jak podle vás dopadne? Doufám, že se udržíme. Na play-off už asi pomýšlet nemůžeme. Důležité budou vzájemné zápasy v play-out.
