Bílá košile, tmavé kalhoty, vysílačka v ruce a pouta v kapse – to jsou nástroje, podle kterých poznáte detektivy v obchoďácích. Sedmičku zajímalo, jak vypadá jejich každodenní práce. Výsledek? Není překvapující.Docela nuda. Největší vzrušení během pobytu v jednom z jindřichohradeckých supermarketů Sedmička zažila při střídání pokladních ve venkovním stanu. Ochranka v takovém případě „čerstvou“ obsluhu doprovází ke kase, druhá prodavačka pak i s plnou pokladnou a pečlivě chráněná odchází do jinak utajených prostor obchodu. „Vlastně se mi ještě nestalo, že by během mé služby někdo této situace využil a pokladní chtěl přepadnout,“ prozrazuje zdejší strážce, kterého z bezpečnostních důvodů Sedmička nesmí jmenovat. Pracovně mu říkejme třeba Karel.
Zloději jsou šikovní
Hlavním úkolem takového Karla je sledování potenciálních zlodějů. Přímo při činu jich ale chytí jen minimum. „Za měsíc se nám podaří u zlodějů najít zboží tak za deset tisíc. Věci za zhruba dvakrát tolik peněz ale lidé odnesou bez toho, abychom je u toho chytili,“ přidává konkrétní čísla manažer jednoho z jindřichohradeckých supermarketů Petr Masopust. Podle něj kradou všichni – od dětí až po důchodce. Liší se jenom taktika. „Povedlo se nám chytit organizovanou skupinku, která ve velkém kradla třeba lyže, ale taky důchodce, co si ke zváženému ovoci přihodili další,“ říká vedoucí.
Jídlo často sní na místě
Vůbec největší ztráty obchoďáku způsobí ti, co svůj nákup postupně ujídají. U pokladny totiž obvykle na snědené zboží jaksi „zapomenou“.
Během služby potkala svačící zákazníky i Sedmička. Po upozornění, že vlastně páchají přestupek, se ovšem všichni dušovali, že snědené věci zaplatí. A pod nenápadným dohledem ostrahy v pozadí opravdu všichni hlásili, co ještě před příchodem ke kase zdlábli.
Klasického zloděje tedy Sedmička při činu nechytila. „Jejich chování ale poznáte. Jsou nervózní, upřeně vás sledují a nakonec se snaží buď utéct, nebo se naopak vrátit
a věci schovat do regálů,“ popisuje typickou situaci detektiv Karel.
