Mění se jen doba, lidé a kulisy. Problémy vyplývající z lidské povahy ale zůstávají. Tak hodnotí trapné situace Přerovanů archivář Jiří Lapáček, který pro Sedmičku našel několik humorných i méně úsměvných událostí, jimiž si v minulosti Přerované prošli. Navíc připomíná, že kromě doby, lidí i kulis se měnil i pohled na morálku. Důkazem toho je hned první příběh.
Příběh žáka Ledviny
V listopadu roku 1884 otřásl přerovským gymnáziem nevídaný skandál. Tehdejší ředitel Jakub Škoda dostal na stůl přípis od soudce, který upozorňoval na to, že místní obchodník Josef Vojtek prodává studentům kondomy. Když ředitel zprávu sdělil učitelskému sboru, ctihodní profesoři vydechli úžasem. Taková nemravnost mezi žáky? A začalo velké vyšetřování.
Na kobereček nakonec museli tři studenti šesté třídy gymnázia. Ludvík Ledvina, Vilém Kužela a František Leypolt. Ti se navíc přiznali i k tomu, že navedli čtvrťáka Honzu Otáhala, aby šel do krámku Josefa Vojtka a tam jim koupil kondom, kterému se ovšem tehdy říkalo koton. „Lhali mu, že je to obvaz na bolavý prst a důvěřivý chlapec ho šel koupit,“ vzpomněl Jiří Lapáček, který tento téměř zapomenutý příběh našel v archivu. Student Ledvina se pak podle dochovaných zápisků ujal slova, kondom nafoukl a vyjeveným kamarádům vysvětloval, k čemu slouží.
Naštvaný ředitel Škoda od žáka prezervativ převzal, roztrhal ho prý na kousky a hodil do záchodu. Chlapci ale z tohohle „prohřešku“ jen tak nevyvázli. Učitelé se shodli, že Ludvík Ledvina musí „pro nemravnosť a poučování jiných o věcech nemravních“ odejít ze školy.
Zavřeli strážníka
V době první světové války se v Přerově dařilo prostituci. Bylo tu několik „hanbinců“ nebo i hospod, ve kterých ženy prodávaly svoje tělo. Pro ženské spolky jako Vlasta či ženský odbor Sokola to bylo těžce stravitelné sousto. Většině Přerovanů se nelíbilo, že prostitutky chodí po městě ve vyzývavém oblečení, procházejí se kolem Bečvy nebo se vystavují na odiv v místním parku Michalov.
Jedna příhoda je ale pro „kroniku přerovských trapasů“ jako stvořená. Stala se v noci z 10. na 11. prosince roku 1916, kdy se do nevěstince v Kramářově ulici vydalo osm vojáků a jeden důstojník.
Posilněni alkoholem se pak kolem čtvrté hodiny ranní potáceli přerovskými ulicemi, povykovali a budili lidi. Zakročit proti nim měl policejní strážník Hubert Vojáček. Chtěl je jen umravnit, ale do služby už se nevrátil. Důstojník se protivníka zbavil nečekaným způsobem – nechal policistu zatknout a odvléct do kasáren. Tak se ke svému údivu dostal do vojenského vězení. Pro Huberta Vojáčka byla taková potupa trapasem, na který se v Přerově ještě dlouho vzpomínalo.
Nemocnice bez stropů
Pořádný trapas zažilo vedení města, když se v letech 1911 až 1913 stavěla v Přerově nemocnice. Původní rozpočet na stavbu byl sedm set tisíc korun, ale podle projektu měla stavba stát přes milion korun. V radě města nastaly hádky, jak situaci řešit. Nakonec musel tvůrce projektu, architekt Veselský z Prahy, vytvořit nový rozpočet – a to tak, aby nemocnice přišla opravdu jen na odsouhlasených sedm set tisíc korun. Příliš se s úsporným řešením „nemaloval“ – jednoduše z projektu škrtl některé položky. A zřejmě je mazal poslepu, protože z rozpočtů vypadly schody, stropy, pilíře i operační sály.
„Největší trapas ale nastal tím, že si tohoto nevšiml ani znalec, který projekt zkoumal. A nedostatky nezjistili ani úředníci z přerovského stavebního úřadu,“ podotkl Lapáček. Stavební rada Hromas se musel vzdát funkce zastupitele, protože jeho kolegové se domnívali, že měl zádrhel včas odhalit a nedostat město Přerov do tak trapné situace.
Šanghaj v Přerově
Další ostudu města řešili přerovští radní v lednu roku 1939. Prohřešky městského strážníka Eduarda Hanáka už přesáhly únosnou mez. Ten se kromě závažných trestných činů dopustil i několika pořádných trapasů. Radní mu vytýkali třeba to, že jezdil na výlety v autě majitele přerovského nočního klubu Šanghaj. „Auto řídí v policejní uniformě, takže budí pozornost občanů, protože auto má na zádi reklamu: Navštivte Šanghaj v Přerově,“ stěžovali si radní.
Volební trapas
Archivář Jiří Lapáček vzpomněl i jeden trapas z politiky. Příběh nás vrací do roku 1870, kdy se v Přerově poslední mrazivý lednový den konaly volby do zemského sněmu. Kandidovali do něj kněz Ignát Wurm a podnikatel Albert Skene. Jejich boj byl velmi tvrdý. Došlo na výhrůžky i podplácení.
Hlavně Skene se snažil dostat soupeře na lopatky všemožnými prostředky. Nechal vyslat zvláštní vlak pro lidi, kteří mu chtějí dát svůj hlas, objednal hudbu a na přerovském nádraží nechal nachystat občerstvení. „Jak psaly tehdejší noviny, zlákat se nechali jen tři muži. Když pojedli a popili, nakonec přece jen předstoupili před volební komisi. Ta ale zjistila, že jeden z nich je nesvéprávný a nemůže volit,“ uvedl Lapáček.
Lidé – dnes by se řeklo ze Skeneho volebního štábu – byli situací zaskočeni. Ale protože hostili i kurátora, který chudáka doprovázel, žádali volební komisi, aby směl hlasovat za něj. Žádost vyslyšela, a opatrovník tak dostal hlas navíc. S omluvou ale všem řekl, že on prostě ze zásady dává hlas Wurmovi.
Wurm nakonec zvítězil a přerovský boháč Skene tento trapas dlouho rozdýchával – zvlášť, když si kvůli tomu z něj utahovaly i noviny Moravská orlice.
