Hon na holdingy. Finanční správa jde po kličkách s dividendami, chce doměřit miliardy
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Finanční správa jde po více než stovce holdingů a chystá se doměřit až tři miliardy korun.
- Úředníci věří, že konečně našli páku na oblíbený způsob obcházení srážkové daně.
- Celou akci čeká mnohaletá soudní dohra, která zásadně přepíše pravidla pro tuzemský byznys.
Mezi velkými byznysmeny a majiteli holdingů jde o horké téma. Finanční správa si vyhlédla více než stovku jejich firem a chystá se jim prý doměřit až tři miliardy na daních. Úředníci mají podezření, že holdingy se využívají jako průtokové schránky k vyhnutí se srážkové dani, která by se jinak musela odvést při výplatě zisku přímo fyzické osobě. Obvyklá praxe sice není v přímém rozporu s dikcí zákona, úřad si je ale nyní jistý, že drží v rukou postup, na kterém může holdingy „uvařit“.
„Průběh kontrol bude takový, že seznam subjektů předáme k řešení na místně příslušné finanční úřady a podle jejich kapacit připravíme časové fáze projektu,“ hlásí Patrik Madle, tiskový mluvčí Generálního finančního ředitelství. Předběžné výsledky lze podle něj očekávat nejdříve v červnu příštího roku.
Scénář u holdingů bývá nejčastěji následující: Majitel založí novou holdingovou společnost a prodá jí svůj podíl v provozní firmě za tržní cenu. Holding nemá na zaplacení kupní ceny hotovost, proto vznikne dluh vůči majiteli. Následně provozní firma vyplácí holdingu dividendy (osvobozené od daně), ze kterých holding majiteli postupně splácí dluh za nákup podílu. Tento příjem je přitom při plnění časového testu také osvobozený. Majitel tak inkasuje zisk z firmy bez odvodu 15procentní srážkové daně.
Existuje ale i scénář číslo dvě: Zisk je z provozní firmy přesunut do mateřské společnosti a následně vyplacen společníkovi formou vrácení dříve vytvořeného kapitálového fondu, což za běžných okolností nepodléhá srážkové dani.
Finanční správa nechce přímo komentovat, jak firmy vybírala, seznam ale už má. „V jisté době byly provedeny tisíce takových transakcí motivovaných daňovou optimalizací, přitom určitá omezená část z nich byla natolik ‚uměle vykonstruovaná‘, že byly naplněny znaky zneužití práva,“ vysvětluje Patrik Madle.
Otázka času
Václav Čepelák působil více než sedm let jako ředitel odboru daňového procesu na Generálním finančním ředitelství a podílel se na řadě jeho metodik. Dnes pracuje v soukromé sféře a má detailní vhled do toho, co se chystá. „Abych byl upřímný, není to pro mě překvapení. V odborné sféře již nejméně tři roky zástupci finanční správy upozorňují, že budou nerozdělenému zisku ve firmách věnovat zvýšenou pozornost,“ odkazuje na mnohdy tenkou hranici mezi legálním a účelovým vyvedením peněz z holdingu.
Téma se týká typicky firem založených v devadesátých letech, které nyní procházejí předáním nástupnické generaci a majetek, který za roky nahromadily, zakladatelé rozpouštějí do svých rukou. Finanční správa o firmách ví, velmi pravděpodobně sledovala u stovek z nich pohyby na účtech. Fenomén nebude úzký. Václav Čepelák odhaduje, že úřadem zmíněných 130 firem bude jen první vlnou kontrol.
Než se ale ustálí hranice dovoleného jednání, bude muset proběhnout mnoho odvolání a soudů. „Očekávám poměrně dlouhou cestu k tomu, než budeme znát ustálenější výklad toho, kde končí meze dovoleného. Včetně očekávaných soudních sporů, protože půjde o velké firmy a velké sumy, je můj odhad šest až sedm let po konečný verdikt Nejvyššího správního soudu,“ dodává Čepelák, který dnes konkrétně pracuje ve společnosti BDO v týmu pro daňové spory, kde se věnuje zastupování klientů před finančními úřady a soudy.
Příchod vlny soudních sporů koneckonců očekává i samo Generální finanční ředitelství.
Nejistý návod
Kde je tedy hranice, kdy je konstrukt vyvedení dividend z holdingu bez srážkové daně v pořádku a kdy není? „Obecně je otázka definovaná jednoduše: pokud jako majitel holdingu buduji strukturu jen proto nebo hlavně proto, abych získal dividendy osvobozené od daní, není to v pořádku. Ale v realitě to takto jednoduché nikdy není,“ varuje Čepelák. Každý majitel podle něj umí vyjmenovat hned několik logických důvodů, proč holding potřeboval. A finanční úřad pak naopak umí popsat, proč jsou podle něj tyto důvody nevýznamné vedle úspory na dani, které tím docílil. „Pak se tedy musí prokázat, který důvod byl hlavní nebo převažující. A zde jsme opravdu na tenkém ledě,“ vysvětluje dále.
Pokud jde o rozhodnutí soudů v této věci, ta se dosud přiklánějí na obě strany. Známý je případ společnosti FPPV, která před dvěma lety uspěla až před Nejvyšším správním soudem. Ve sporu šlo o případ, kdy finanční správa doměřila provozní firmě srážkovou daň ve výši bezmála 900 tisíc korun s argumentem, že nově založená mateřská společnost nevykonává žádnou hospodářskou činnost a funguje jen jako umělá schránka pro nezdaněné vyplacení podílů na zisku společníkům.
Soudci NSS ale konstatovali, že berní úředníci musí komplexně hodnotit ekonomické, byznysové i právní aspekty a nesmí účelově ignorovat doložené nedaňové motivy transakce. Pokud poplatník prokáže reálné ekonomické důvody – jako byla v případě FPPV snaha o uspořádání a narovnání podílů mezi společníky, příprava prostoru pro budoucí akvizice či diverzifikace obchodních rizik –, nelze založení holdingu trestat jako zneužití práva.
„Praxe využití holdingů bude schvalována pravděpodobně v případech, kdy do vyplácení dividend vstupuje třetí subjekt se svými racionálními a oprávněnými požadavky, což může být například banka,“ říká Čepelák s tím, že neexistuje nic jako zaručená rada, která riziko zcela eliminuje. Největším rizikem je podle něj právě nejistota. „Proto klientům radím, aby měli vždy svůj postup předem řádně zdůvodněný a aby mu odpovídaly i jejich následné kroky. A hlavně, aby s řešením nečekali až na případnou daňovou kontrolu,“ doplňuje.
Na trhu může mít budoucí vlna kontrol silný dopad, experti se ale shodují, že stávající nejistota je horší. „Širší dopad na trh bude záviset především na tom, jak finanční správa vymezí hranici mezi legální daňovou optimalizací a zneužitím práva. Předvídatelný postup může posílit právní jistotu. Naopak příliš široký výklad by však mohl komplikovat i běžné a ekonomicky odůvodněné podnikatelské transakce,“ míní Petr Špirit, analytik Bidli.
