Lidé objevili kouzlo dovolené strávené v klidu doma.
Prosperující ekonomika, bohaté domácnosti a přesto… na popularitě nabývá trend nejezdit na dovolenou. Proč? Vždyť odpočinout si od práce je důležitou součástí duševní hygieny! Klíčovým je zde ale slovo nejezdit. Lidé totiž místo zdlouhavých cest k oceánu a mačkání se na pláži s cizími lidmi o svém volnu prostě jednoduše zůstávají doma.
Anglofonní země si pro tento typ dovolené vyvinuly i vlastní označení: staycation nebo třeba holistay, které lze najít už i na Wikipedii: „Staycation je období, kdy jednotlivec nebo rodina zůstávají doma a účastní se volnočasových aktivit v dojezdové vzdálenosti, přičemž v noci spí ve svých vlastních postelích.“
Mnoho magazínů už dokonce nabízí tipy, jak si takový druh dovolené nejlépe užít. Důležité prý je zapomenout na všechny obvyklé domácí povinnosti, protože jinak se může „dovolená“ pěkně zvrtnout. Místo toho je lepší zajít do muzea, na koupaliště, na kolo nebo se třeba prospat. Prostě dělat věci, na které v běžném provozu nezbývá čas.
Na necestování se lze ale podívat ještě z jiné stránky. Aktivisté v některých turistických oblastech, jako je Bali, Thajsko nebo třeba Itálie, upozorňují na to, že příliv turistů začíná být pro místní nezvladatelný. Nejde jen o dražší bydlení, ale také o environmentální důsledky. Vždyť ani ne čtyřmilionové Bali očekává letos příjezd asi sedmi milionů turistů. V některých rozvojových zemích navíc místní samosprávy preferují turisty před vlastními obyvateli. Příbytky místních tak musejí ustupovat hotelům a atrakcím.
Mezi lety 1996 a 2006 se počet zahraničních cest celosvětově více než zdvojnásobil. Začne se jejich počet opět snižovat? Pokud ano, stoprocentně to potěší minimálně dva typy lidí: odpůrce masového létání na dovolenou Matěje Stropnického a španělské pouliční umělce, jejichž nápisy „Proč tomu říkáme turistická sezona, když je nemůžeme střílet?“ již dnes zdobí turisty opěvované barcelonské zdi.
