Atletickou kariéru ukončila před třemi lety, Šárka Kašpárková ale skáče dál. Už neútočí na patnáctimetrovou hranici trojskokem, ale na koš soupeřek. Bývalá atletka obléká po krátkém angažmá v prvoligovém Valosunu Brno od října dres basketbalové Tesly, za kterou hraje oblastní přebor. „Sportovní život je ten nejkrásnější, který může člověk žít,“ říká osmatřicetiletá pivotka, která navíc v Brně provozuje wellness studio.
¨Sportovní kariéru jste začala basketbalem. Napadlo vás, že se k němu vrátíte? Ano, ale viděla jsem to tak na oblastní přebor, ve kterém dnes hraji za Teslu. Rozhodně mě nenapadlo, že si zahraji i první ligu za Valosun Brno, což se mi letos povedlo.
Jak jste se dostala na soupisku Valosunu? Já a manžel Michal Pogány vedeme atletickou přípravu basketbalistek Valosunu. Letos v lednu týmu chyběly hráčky, tak mi tehdejší trenér Zdeněk Hummel nabídl, abych i z reklamních důvodů hrála. Na utkání, kde jsem odehrála něco přes tři minuty a dala koš, přišlo tolik novinářů, až z toho byly spoluhráčky nervózní.
Kdybyste nepřestoupila do Tesly, mohla jste si za Valosun zahrát i proti své neteři Barboře Kašpárkové, která hraje za Frisco Sika Brno. Když jsem zjistila, že je Barbora v A týmu, bylo mi trochu líto, že už nejsem ve Valosunu. Bylo by skvělé hrát proti ní rodinné derby. Ale v Tesle se mi opravdu moc líbí, je v ní pohodová atmosféra.
Jako výškařka jste už před revolucí navštívila řadu států. Motivovaly vás zájezdy? Takhle jsem nepřemýšlela. Když jsem si ale na juniorském mistrovství světa v Kanadě v roce 1988 koupila walkman, tak kamarádi koukali.
Vzpomínáte i na povedené mistrovství světa v Aténách v roce 1997? Jistě, byl to strhující souboj. Rumunka skočila 15,16 metru, ale můj osobní rekord byl 14,98 metru. Nezbylo, než se překonat. Trenér mi před posledním pokusem řekl, ať zdvihnu řeckou vlajku nad hlavu. Nechtěla jsem, ale když ji přede mě hodil, nemohla jsem ji nechat na zemi, lidé by mě vypískali. Jakmile jsem vlajku zvedla, zabraly mě kamery i projekční obrazovka. Rázem mě diváci hnali kupředu. Když tabule ukázala 15,2 metru, stadion úplně šílel. A já měla zlato.
Ohrožuje teď někdo váš český rekord z Řecka? Z legrace říkávám, že snad jen atleti. Atletky zaostávají o metr.
Skáčete do dálky i dnes? Snad jen když venčím psa Cobiho. Kaluže neobcházím, ale přeskakuji.
