Celá armáda zahraničních dělníků pracujících na nesčetných stavbách v katarské metropoli, zvláště na infrastruktuře pro světový pohár v kopané v roce 2022, obývá „průmyslovou zónu“, čtvrť tvořenou závody, dílnami a levnými ubytovnami, nacházející se asi 15 kilometrů jižně od Dauhá.
Mnozí z nich, ať už pocházejí z Indie, Nepálu, Bangladéše nebo Srí Lanky, si zvolili za svou kantýnu restauraci Zaíka vedenou dvěma indickými bratry. Ti po celý týden nabízejí levná jídla, jako je rybí kari za šest rijálů (asi 42 Kč).
V posledních třech týdnech na sebe restaurace upoutala pozornost vývěskou v angličtině a arabštině, na níž nabízí jídlo zdarma těm, kdo si nemohou dovolit vydat ani takovou malou částku.
„Když jsme ji věšeli, měl jsem slzy v očích,“ svěřuje se Šadab Chán a ujišťuje, že za touto iniciativou, v bohatém naftařském emirátu zjevně ojedinělou, stojí jeho mladší bratr Nišáb.
Podle jednoho ze zákazníků restaurace Ghufrana Ahmada vydělává většina dělníků mezi 800 a 1000 rijály (5600 až 7000 Kč) měsíčně. „Musejí ovšem posílat peníze domů. A protože tu je živobytí drahé, potřebují se najíst zadarmo,“ říká.
„Víme, že sem hodně lidí chodí jen koupit si chleba a pak ho jedí a zapíjejí vodou,“ vysvětluje Šadab. „Pochopili jsme, že nemají dost peněz, aby si koupili něco jiného. Chtěli jsme jim tedy nabídnout jídlo,“ pokračuje tento čtyřicátník žijící v Kataru už 13 let.
Zahraničních pracovníků je 700.000 až jeden milion na 2,3 milionu obyvatel Kataru, ale tvoří jen málo viditelnou část populace, jejíž životní podmínky již mnohokrát kritizovaly organizace na ochranu lidských práv.
Na tyto kritiky reagovala katarská vláda zejména tím, že slíbila, že přiměje firmy, aby dělníkům vyplácely mzdy bankovním převodem. Dosud však toto opatření nebylo realizováno a četní pracovníci dostávají mzdy opožděně nebo vůbec ne.
Podle Šadaba vláda ví, že v zemi trpí lidé hladem, ale s výjimkou pomoci poskytované několika nevládními organizacemi jsou zahraniční dělníci ponecháni svému osudu.
Dosud se přišlo zdarma najíst jen málo lidí. „Asi dva nebo tři lidé za den. Je to otázka sebeúcty,“ soudí Šadab. Proto chce instalovat velkou lednici plnou pokrmů před restauraci. „Kdo bude potřebovat, bude se moci obsloužit a nebude muset ani vkročit do restaurace,“ vysvětluje.
Zatím bratři musejí vyřešit další problémy, zejména spor o nájemné, který by je mohl přinutit podnik zavřít.
