Hledá se ředitel. Důležitá je inspirativnost, někdy vše zhatí i drobnost, říká lovkyně manažerů
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Firmám hledá vhodné kandidáty do vrcholného managementu.
- Petra Grabmayer dnes stojí v čele středoevropské divize společnosti Pedersen & Partners, která „loví manažery" po celém světě.
- Jak takzvaný headhunting probíhá a jaké jsou ideální manažerské vlastnosti?
Pokud vaše společnost shání špičkového manažera a u konkurence právě takový superkandidát pracuje, je tady šance deset procent, že bude přemýšlet o změně. A to znamená, že má cenu to zkoušet a novou práci mu nabídnout.
Taková rovnice vyplývá ze zkušeností lovkyně topmanažerů Petry Grabmayer. „Obecně se s námi manažeři scházejí rádi. I když zrovna práci nehledají, vědí, že se situace může rychle změnit – firma se prodá nebo se změní vedení,“ vysvětluje Grabmayer a zmiňuje, že naprosto zásadní pro její profesi je znalost celého manažerského trhu. Právě v tom je hlavní hodnota práce headhunterů, míní žena, která stojí v čele středoevropské divize společnosti Pedersen & Partners.
Equity partnerka stále na lovu
Náplní práce společnosti, jež v oboru patří k největším na světě, je najít podle konkrétních požadavků klienta vhodného člověka pro vrcholovou pozici ve vedení. „Představte si, že fond prodá firmu strategickému investorovi. Fond měl ve firmě svého generálního ředitele, ale nový majitel bude potřebovat někoho jiného – někoho s jiným profilem, kdo dokáže firmu po sérii akvizic zkonsolidovat, nastavit nové procesy a cíle, aby byla připravena na další organický růst,“ dává Grabmayer příklad zadání od klienta.
Ke své práci se dostala v roce 2009 v podstatě náhodou. „Stěhovali jsme se tehdy z Vídně zpět do Prahy, já si udělala MBA a začala pracovat pro jednu americkou firmu s cílem rozjet jim byznys v Evropě v oblasti automotive a logistiky,“ vypráví Grabmayer. Pak ale přišel rok 2008, ekonomická krize a také pozastavení projektu. Ve stejné době otěhotněla. Zanedlouho po narození dcery zjistila, že ji to doma bez práce nebaví. Svěřila se své daňové poradkyni, shodou okolností manželce Poula Pedersena, zakladatele firmy.
Executive Search není inzerce
Headhunting (oficiálně Executive Search) se od běžného náboru zásadně liší tím, že nepracuje s inzeráty ani s lidmi, kteří práci aktivně hledají. Cílí výhradně na pasivní kandidáty – spokojené manažery na vrcholu kariéry. Celý proces podléhá přísné diskrétnosti: identita klienta i osloveného manažera zůstává utajena často až do osobního setkání v závěrečném kole pohovorů.
Ve společnosti začínala jako konzultantka na částečný úvazek, postupně dostala na starosti českou pobočku a dnes ve firmě řídí celý region střední Evropy. A přestože je nyní také equity partnerkou společnosti, zůstává pořád headhunterkou. „V našem byznysu to jinak nejde. Většinu projektů pro své klienty, ať už jde o české firmy, mezinárodní fondy, nebo o korporace, si řídím sama. Samozřejmě to není ‚one woman show‘, na každém projektu se podílí tým čtyř až pěti lidí, je to kombinace analytiků, konzultantů, výzkumníků,“ popisuje svou práci Grabmayer.
Hledá se vhodný kandidát
Celý proces hledání začíná analýzou současného stavu a seznamováním s cíli, jichž chce firma za pomoci nového šéfa nebo rovnou celého vedení dosáhnout. „Podle toho sestavíme takzvaný long list kandidátů, který postupně zužujeme,“ říká Grabmayer. Pedersen & Partners působí po celém světě, proto má i řada projektů regionální pobočky mezinárodní přesah, konkrétně asi polovina. „Často pro českého investora hledáme generálního ředitele v Německu, nebo naopak sháníme českého manažera působícího v zahraničí, kterého chceme vrátit domů do Prahy,“ uvádí příklady zakázek. Do Česka se podle ní rádi stěhují zejména slovenští či polští manažeři, naopak ti ze západní Evropy se shánějí hůř.
Stěžejní podle Grabmayer je, aby se daný člověk hodil nejen na konkrétní úkol, ale především do firemní kultury a prostředí. Po řadě schůzek a hodnocení se vybere finální kandidát, prověří se jeho reference u bývalých zaměstnavatelů a následně pro něj headhunteři připraví nabídku. Celý proces standardně trvá zhruba čtyři až pět měsíců. „V ideálním případě se hned na první pokus všichni domluví,“ říká Grabmayer.
Ne vždy to jde tak jednoduše
Můžou nastat nejrůznější situace, kdy nový manažer do firmy nezapadne nebo se objeví nepřekonatelná překážka. „Měli jsme případ, kdy nám klient na začátku neřekl, že od vysoce postaveného manažera bezpodmínečně očekává fyzickou přítomnost v kanceláři každý den přesně v 8:15. Kancelář byla daleko za Prahou a pozice byla bez auta. Kandidát po nástupu odmítl tento režim akceptovat a skončil,“ vysvětluje Grabmayer a dodává, že v takovém případě společnost hledá klientovi náhradu zdarma.
Ve střední Evropě nyní nejvíce shánějí manažery zejména privátní investoři a fondy investující do oblasti zdravotnictví. „Ještě před několika lety to nebyl tak aktivní obor, ale dnes se do něj přesouvá velké množství manažerů například z mezinárodních korporací,“ uvádí. Žádaní jsou také manažeři pro zbrojní a technologické společnosti.
Ideální ředitel
Když Grabmayer hledá pro firmu třeba nového generálního ředitele, vychází vždy z určité ideální představy kandidáta. Základem je, aby byl inspirativní a působil jako magnet pro celý tým. „Lidé pro něj musejí chtít pracovat a ztotožňovat se s jeho vizí,“ říká. Neměl by se také bát přibrat do firmy člověka, který je v nějakých ohledech chytřejší než on samotný.
„Často se osvědčují lidé, kteří mají za sebou kombinovanou zkušenost. Z nadnárodních korporací si odnesli znalost procesů, compliance a pravidel. Od privátních majitelů či fondů se zase naučili být praktičtější, umět se rychle rozhodovat a perfektně pracovat s čísly,“ popisuje Grabmayer.
Ani manažerům se nevyhýbá nepříjemné téma hledání pracovního uplatnění v pozdějším věku, typicky po padesátce. „Je to problém a začíná čím dál více sílit. Na trhu je kvůli demografické křivce obrovské a stále rostoucí množství zkušených padesátníků, jimž korporace někdy z různých důvodů dávají výpověď, a oni k nám posílají své životopisy. Přitom tito lidé mohou bez problémů pracovat minimálně dalších deset let,“ komentuje situaci. Poptávka po zkušených lidech přitom na trhu pořád je, a to především od privátních firem.
V první řadě se ale každý, kdo chce být pro trh práce atraktivní, musí neustále učit nové věci. Dnes se to pojí zejména s umělou inteligencí. „Od C-level, tedy vrcholových manažerů, se očekává, že AI nebudou vnímat jako hrozbu, ale přijmou ji jako přirozenou součást dnešního byznysu. Kdo říká, že je to jen nějaká vlna, která přejde, ten na nejvyšších pozicích opravdu nepochodí. Firmy hledají lidi, kteří flexibilně reagují na změny a s novými nástroji dokážou pracovat rychleji a přesněji,“ vysvětluje Grabmayer.
Další důležitou roli hraje ego. Problém může nastat například ve chvíli, kdy má zkušený manažer nastoupit na pozici, v jejímž rámci musí reportovat někomu, kdo je třeba o deset nebo dvacet let mladší, s čímž se ze zkušenosti Grabmayer neumí srovnat každý. „Je podstatné být otevřený v komunikaci s mladšími lidmi a přijímání a akceptaci jejich názorů. Hodně to souvisí s osobností každého člověka,“ domnívá se. I na tyto vlastnosti headhunteři při shánění manažerů dávají pozor.
Proč Česko potřebuje velké firmy
Problémem České republiky je podle Grabmayer absence dostatečného množství korporátních manažerských pozic, na nichž by se lidé mohli učit. „Většina firem umisťuje svoje ředitelství pro střední a východní Evropu do Varšavy, jelikož Polsko je v regionu největší trh. To pro nás není dobrá zpráva, jelikož Čechům se pak hůře získává zkušenost, respektive se musejí případně přestěhovat do zahraničí,“ popisuje a dodává, že zároveň mnoho korporací své ústředí přesouvá a čím dál častěji přistupuje k tomu, že celou firmu začínají řídit centrálně, typicky odněkud ze západní Evropy nebo Spojených států.
Na druhou stranu Grabmayer vyzdvihuje, že v Česku působí velké a silné investiční skupiny, jako jsou PPF, EPH či Penta, které tu zároveň mají svá ústředí a v nich umožňují lidem v Česku získat potřebné zkušenosti a později je předávat dál. „Proto je ohromně důležité, aby zde tyto velké firmy zůstaly,“ dodává Grabmayer.
