Po dlouhé době jsou opět spolu. Řeč je o folkových legendách Janovi a Františku Nedvědových, kteří spolu zahrají 12. a 13. února v břeclavském kině Koruna. Druhý koncert museli přidat, protože ten první byl za pár dní beznadějně vyprodaný.
Když se řekne Slovácko, co se vám vybaví?
Jan: Vybaví se mi tichý cimbál v koutě a u něj Jura Petrů, který mi dokázal předat umění vnímat písničku jako emotivní poznání krásy. Jak toto jednou člověk pozná, už navždy je o trochu šťastnější.
František: Mně se vybavují skvělí lidé se srdcem pevným, ale otevřeným všem dobrým lidem, slivovička, víno a pohoda.
Co vás přivedlo po delší době ke společnému hraní?
Jan: Bratrství.
František: Musím říct, že asi hlavně písničky a trochu i pohodlnost. Už máme svůj věk a každý odpočinek v této těžké činnosti přijde vhod. Hlavním důvodem je asi touha posluchačů po Honzových písničkách, které umí rozeznít ty správné struny v lidské duši, a vlastně tím potěšit.
Na co se posluchači mohou těšit?
Jan: Na všechno, co jsme kdy hráli. Sami i spolu.
František: Můžou se těšit na klasický repertoár starších písniček, na repertoár můj s kapelou a Honzy s kapelou. Na závěr si všichni doufám zazpíváme ty největší hity, které Honza složil.
Jsou posluchači na jižní Moravě nějak specifičtí?
Jan: Ne, jak slyší písničku, klepe jim to nohama jak všude ve světě.
František: Posluchači z této oblasti jsou velmi specifičtí. Když se jim písničky líbí, jsou k neudržení, a když se nelíbí, dovedou to dát najevo.
Co chystáte na letošní rok?
Jan: Že by muziku? A možná jeden z posledních velikých koncertů.
František: Neplánujeme nic výjimečného. Zájem o naše společné koncerty je takový, že na ostatní sotva zbude čas.
