Stravinskij dílo složil v roce 1908 v zármutku z úmrtí svého učitele Nikolaje Rimského-Korsakova. Zaznělo přitom jen jedinkrát - 17. ledna 1909 ve Velkém sále Petrohradské konzervatoře při prvním ruském symfonickém koncertu k uctění památky Rimského-Korsakova. Ten zemřel 21. června 1908 ve věku 64 let.
K senzačnímu nálezu podle Braginské pomohlo stěhování z historické budovy konzervatoře, která se uzavírala kvůli rekonstrukci. Při balení stohů různých partitur pak byl objeven do té doby nedostupný sklad starých notových zápisů. „A tam, mezi jinými rukopisnými materiály, se nacházel celý komplet orchestrálních hlasů symfonického díla Igora Stravinského Pohřební píseň,“ řekla děkanka.
Stravinskij si podle ní ve své autobiografii posteskl, že rukopis partitury zmizel v Rusku v době revoluce. Ve všech ruských i zahraničních katalozích jeho děl je u položky „Pohřební píseň“ poznámka „nezveřejněná, ztracená“. Ta se nyní může vymazat.
K nejznámějším dílům věhlasného ruského skladatele, který ovlivnil tvorbu mnoha dalších umělců, patří především balety Pták Ohnivák, Petruška a Svěcení jara.
