Diamant nepatří k materiálům, které by si člověk spojoval s ohebností a pružností. Vědci z MIT a Městské univerzity v Hongkongu ale prokázali, že diamant lze značně deformovat, a to až o devět procent, aniž by to narušilo jeho strukturu a celistvost. Platí to ale jen v nanosvětě pro uměle vytvořené jehličky vzácného nerostu. Pro srovnání – „obyčejné“ celistvé diamanty mají flexibilitu někde kolem jednoho procenta.
Nově objevená strukturální vlastnost by mohla rozšířit možnosti řady oborů od dodávek léků do rakovinných buněk přes optomechanická zařízení až po vylepšení designu zařízení pro ukládání dat či superpevné nanostruktury. Vědci odhadují, že objev by mohl mít dopad i v oblasti kvantové mechaniky. „Vidět takovou míru elastické deformace pro nás bylo velkým překvapením,“ uvedl pro časopis Science jeden z členů výzkumného týmu Ming Dao.
Jeho tým využil proces ukládání chemických výparů, prostřednictvím kterého vznikají specifické nánosy materiálů. Jejich pomocí vědci vytvořili zhruba dva mikrometry vysoké jehličky, s nimiž si pak hráli za pomoci klasického diamantu a elektronového mikroskopu. Vysoké pružnosti se podařilo dosáhnout také díky mimořádné čistotě a bezchybnosti jehliček. Cílem pokračujícího výzkumu je zjistit další vlastnosti diamantových nanojehliček a jejich případné využití v praxi.
