„My nepodporujeme prodej půdy cizincům, ale máme vážné obavy, že k takovému vývoji může dojít,“ uvedl Janda. Násilná kolektivizace v 50. letech minulého století podle něj totiž zpřetrhala pouta vlastníků k půdě, když rozehnala dřívější sedláky nejen do jiných koutů republiky, ale také do zahraničí. „Další problém je, že celé zemědělství je založeno převážně na uživatelských vztazích,“
Ministerstvo zemědělství zároveň připravilo novely tří zákonů, které mají umožnit přednostní nakupování státní zemědělské půdy zemědělcům, kteří na ní již hospodaří. Nové úpravy mají zamezit tomu, aby půdu jako první nakupovaly osoby, které neprovozují zemědělskou výrobu. Novely mají zabezpečit prodej zemědělských pozemků subjektům, které hospodaří na minimální výměře deseti hektarů nejméně po tři roky. I když navrhované změny mají sjednotit podmínky pro převody zemědělské půdy na farmáře, vláda koncem dubna rozhodnutí o novelách odložila kvůli přezkumu jejich kompatibility s evropským právem. ČR si před vstupem do EU vyjednala na prodej nemovitostí určených k bydlení pětileté a zemědělské půdy sedmileté přechodné období. V případě bydlení se tak ustanovení devizového zákona nevyužívá již od ukončení platnosti výjimky v květnu 2009, protože smlouva o přistoupení k EU je nadřazenou právní normou. O prodloužení výjimky na prodej půdy požádaly Slovensko, Maďarsko, Litva a Lotyšsko, vyjednánu ji má Polsko. Kromě firem zahraničních majitelů, které sídlí v Česku, mohli podle výjimky zemědělskou půdu v Česku nakupovat občané EU, kteří zde nejméně tři roky žijí a hospodaří. Přes prostředníky mohou půdu získávat i ze státního Pozemkového fondu, který pozemky odstátňuje. Celková výměra zemědělské půdy v ČR je 4,25 milionu hektarů. Z toho 262 tisíc hektarů představuje státní půda ve správě Pozemkového fondu ČR, z nichž je převoditelných 148 tisíc hektarů. Českým specifikem je převládající podíl zemědělců hospodařících nikoli na vlastní, ale na pronajaté půdě. Tento stav je především důsledkem kolektivizace v 50. letech minulého století.
