Dnes šedesátiletý dlouholetý obránce Baníku Ostrava a národního mužstva Rostislav Vojáček nejraději trénuje mládež. Nabídky z vrcholového fotbalu odmítá.
Je trénování u mládeže to, co jste vždy chtěl po skončení kariéry dělat?
Ve vrcholové kopané jsem se pohyboval hodně dlouho a vždy jsem inklinoval raději k té mládežnické kopané. Navíc si u mládeže odpočinu. Jsem rád, že můžu mladším předávat své zkušenosti.
Kdyby teď přišla nějaká nabídka z mužského fotbalu, přijal byste ji?
Dostal jsem asi tři nabídky a všechny jsem odřekl. Myslím, že na trénování ve vrcholovém fotbale by měl být nějaký mladší člověk, který je perspektivní.
Hrával jste dlouhé roky za Baník. Nechtěl jste spolupracovat spíše s tímhle klubem?
Ne, vůbec ne. Já teď většinu času pobývám na chalupě v Jakartovicích. Do Opavy to mám kousek, takže jsem tady spokojený. Navíc je tady Pavel Hadamczik, který fotbalem žije a spolupráce mezi námi je velice dobrá. Není tady ani takový tlak na trenéry.
Máte za sebou úspěšnou kariéru fotbalisty. Která doba byla pro vás nejlepší?
Je to opět spjato s rodem Hadamcziků. V Baníku mě vedl Evžen Hadamczik, otec současného manažera Opavy, pod kterým jsme získali za pět let dva mistrovské tituly a třikrát jsme skončili druzí. Hráli jsme evropské poháry, ve kterých jsme došli daleko. Tato éra byla pro mě nejúspěšnější. A myslím, že i pro celý Baník Ostrava.
V jednom klubu jste odehrál tři sta osmdesát jedna zápasů a vytvořil tím klubový rekord. Je možné, aby vás v dnešní době někdo napodobil?
Hrál jsem v době, kdy se příliš nepřestupovalo. Dnešní doba je o tom, že když jednu sezonu nějaký mladý hráč vylétne nahoru a okamžitě odchází do ciziny.
Hráváte ještě příležitostně někdy fotbálek?
Teď už ne. Musím si dávat pozor na zdraví. Občas si kopnu s klukama na tréninku.
