Pocházím z malé obce nedaleko Prahy, kde různá individua maximálně párkrát rozbila autobusovou zastávku, ukradla pár aut nebo jakýmsi nepochopitelným způsobem odnesla obrovské střešní okno z jednoho rozestavěného domu.
Jinak nic. Ani si nedovedu představit, že by se našimi uličkami, kde i ve dne každý kolemjdoucí přivede „do varu“ desítky psů, procházel vrah. Aby s námi chodil do hospody, smál se vtipům, randil s místními dívkami… Přitom přesně to se před lety stalo v Číčovicích, Kmetiněvsi i v jiných vískách. V obcích, kde soused zná souseda jako vlastní boty. Chci věřit v to dobré, co je v lidech. Vím ale, že jsou tací, kterým se něco takového už nikdy nepodaří.
