Lidé z Hranic si rádi vypravují, jak Emil Zátopek v době svého studia na Vojenské akademii v letech 1946 a 1947 údajně trénoval na téměř kilometrové chodbě, která propojuje budovy kasáren. Nikdo si ale není úplně jistý, jestli je to pravda. Manželka slavného běžce, Dana Zátopková, Sedmičce potvrdila, že na chodbách opravdu běhal.
„Na Hranice vždy vzpomínal přes vojenské brýle. Studoval tam hned po válce a pak se stal vojákem z povolání,“ vzpomíná Zátopková.
Právě v Hranicích našel svůj osobitý styl trénování. „Vojna se mu líbila. Vzpomínal, že běhal také v kasárnách po dlouhých chodbách. Ale problémem bylo, že pořád někoho potkával a musel zdravit důstojníky, což ho zdržovalo od tréninku,“ říká s úsměvem Zátopková.
Těžko na cvičišti…
Hlavně ale běhal v kryté jízdárně v akademii. „Jízdárna byla sice pro koně, ale nikdo se nezlobil, když se tam objevil i atlet. Jen se všichni divili, proč se mořím s těžkýma botama v hlubokých pilinách, když v tretrách po dráze je to snazší. Mně šlo právě o tu dřinu. Zvedat nohy, které se bořily, pachtit se dál a dál, to bylo něco pro mě! Tak jsem rejdil na jízdárně i deset kilometrů za večer,“ napsal Emil Zátopek v knize Dana a Emil Zátopkovi vypravují.
Pamětníci vzpomínají, že viděli Zátopka běhávat od akademie směrem k místní části Velká. „Trénoval i v terénu, když byl čas,“ potvrdila Dana Zátopková.
Dodala, že její manžel byl běháním posedlý. „V Hranicích se připravoval na olympiádu v Londýně. Ta byla pro nás sportovce přitažlivá. Vítali jsme ji s nadšením, byla to první olympiáda po válce, život se vracel do normálních kolejí,“ vysvětlila Zátopková. Ta znovu zavítala s manželem do Hranic v šedesátých letech. „Jezdili jsme tehdy po republice na besedy. Lidé byli zvědaví, co jsme zažili,“ uvedla Zátopková.
Po besedě v roce 1966 napsal Emil Zátopek do Zlaté knihy města Hranic: „Uplynulo pár let, ale Hranice mi zůstaly pořád stejně blízké. Tady jsem začínal s vojnou i sportem a přeji teď i dnešní mládeži z Hranic, aby přispívala dál k rozvoji i slávě naší tělovýchovy. Tak hodně zdaru za sebe i za Danu – Vaši Zátopkovi.“
Fotil jsem Zátopka
Osobně se se Zátopkem setkal v šedesátých letech také fotograf Vladimír Bittner z Hranic. Na památku mu zůstala fotografie, kterou mu atlet tehdy podepsal.
„Přijel do kasáren na besedu s vojáky i důstojníky. Vzpomínal i na časy, kdy sloužil v Hranicích a ještě dnes si vybavím vtip, který vyprávěl. Ten se ale nehodí ke zveřejnění,“ vzpomněl s úsměvem Bittner. Ten tehdy jako jediný fotograf Zátopka na besedě v Zrcadlovém sále fotil. Hned vyvolal fotky a Zátopek je podepsal. „Všechny negativy jsem ale musel tehdy odevzdat,“ dodal Bittner.
Na olympionika si pamatuje i Květoslava Ondriášová z Hranic, která se s ním setkala jako třináctiletá v roce 1960 v Praze. Tam besedoval s dětmi, které uspěly v celorepublikové soutěži. „Když zjistil, že jsem z Hranic, měl radost,“ uvedla Ondriášová. Na památku od atleta dostala odznaky, které se používaly v armádě. „Mám už jen pár fotek ze setkání s touto velkou sportovní osobností. Ale musím říct, že s námi dětmi se bavil úplně normálně,“ vzpomněla Ondriášová.
