Při udílení divadelních cen Thálie v sobotu 20. března budou mít Jihočeši velký důvod fandit. V Národním divadle totiž může tuto prestižní cenu převzít i třicetiletý sólista zdejšího baletu Zdeněk Mládek.
Thálie mají širší nominace, do nichž jste se dostal už dvakrát, a pak užší výběr třech nejlepších. Jak velký je úspěch dostat se mezi ně? Pro Jihočeské divadlo je to historický úspěch. Dosud se bohužel nikomu nepodařilo dostat do užší nominace. Vydařenou sezonu mají ale i ostatní zdejší soubory, kolegové totiž získali ještě pět širších nominací.
Která vaše role natolik oslnila odbornou porotu? Je to sólo v baletu So In Love, který patří do baletního večera Carmen. Je to jakási hra představivosti, prvního seznamování a snad i lásky. Choreografie se opírá o normálnost projevu, bez umělých póz a falešných gest. Každý divák si může najít to své.
Tančíte tam i na známé písničky, vypadáte uvolněně. Co je na tom nejtěžší? Byla to první inscenace, kterou nastudoval nový šéf baletu Attila Egerházi. Vede nás k modernějšímu tanci a civilnímu projevu. Ten obnáší trochu jiný pohybový rejstřík, zapojujeme více celé tělo, než jsme byli dosud zvyklí. Naštěstí prvotní bolest donedávna tak trochu spících svalů začíná pomalu odeznívat, člověk si na ni časem zkrátka zvykne. Tanečníka skoro pořád něco bolí. U mě jsou to aktuálně stehna a záda.
Na koho se v Praze těšíte? Určitě na Vlastimila Harapese, který mi tři roky v Národním divadle šéfoval, a také na své bývalé kolegy a známé. Poprvé se těším, že přímý přenos udílení Cen Thálie nebudu sledovat jen doma v televizi. Těším se i na své spolunominované kolegy: Alexandre Katsapova, prvního sólistu Národního divadla, a Václava Kuneše ze skupiny 420People. Už jen šance být mezi nimi pro mě znamená hodně.
