Zkusit se projít po Měsíci můžete v jihoamerickém Chile

Sopka Licancabur vypadá, jako by byla v blízkém sousedství, ve skutečnosti ji od Měsíčního údolí dělí skoro 70 kilometrů.

Sopka Licancabur vypadá, jako by byla v blízkém sousedství, ve skutečnosti ji od Měsíčního údolí dělí skoro 70 kilometrů. Zdroj: Profimedia.cz

Surreálná krajina, extrémní teploty, jezírka bez vody, zato plná soli. Ne náhodou dostalo prazvláštní místo v severním Chile jméno Měsíční údolí. Bez velkých výdajů tady můžete s trochou fantazie zažít pocit, že kráčíte po povrchu jiné planety. A bez skafandru.

Pokud váš seznam nesplnitelných snů zahrnuje i jednu z klasických položek, tedy výlet do vesmíru, můžete si ji zkusit alespoň provizorně odškrtnout v jihoamerickém Chile. Tam je extrémně suchá poušť Atacama, v ní podivně tvarované Slané pohoří a v něm údolí připomínající měsíční krajinu.

Náročné podmínky

Eroze zde ohlodala skály a kameny do roztodivných tvarů. Jde o jednu z nejsušších oblastí světa. Podle odhadů zde v některých místech nezapršelo už 350 let. Vyprahlou půdu pokrývá často tenký bílý povlak tvořený solí. Vládnou tu velké rozdíly v teplotách – ve dne dosahují běžně čtyřicítek, v noci se mohou blížit až k nule. A náročné podmínky podtrhuje i nadmořská výška.

Jste tu zhruba 2,5 tisíce metrů nad mořem, takže někdo může mít potíže s tlakem. Při chůzi se tu krátí dech nečekaně rychle. Iluzi průzkumu jiné planety si zde tedy vytvoříte opravdu relativně snadno. Ne náhodou prý právě tady otestovala americká kosmická agentura NASA své robotické vozítko určené pro jízdu po Marsu.

Čas a prostor jSOU tu relativní

Hypnotický zážitek ještě umocní absolutní ticho, které si uvědomíte, jakmile se při chůzi na moment zastavíte. Surreálná krajina se táhne k obzoru, nikde žádný pohyb, nanejvýš zahlédnete tetelení horkého vzduchu. Čas stojí. Poušť také nesmírně zkresluje vzdálenosti, protože se není čeho zachytit jako měřítka.

Takže například další výjev jako z jiné planety – pohled z Měsíčního údolí na sopku Licancabur – může vzbuzovat dojem, že vulkán je v bezprostředním sousedství. Ve skutečnosti ho přitom od údolí odděluje téměř 70 kilometrů pustiny. V noci podporuje „kosmickou“ atmosféru tohoto regionu fakt, že díky nulovému světelnému smogu je tu nádherně viditelné hvězdné nebe.

Písečnou dun ou na prkně

V roce 1982 byla unikátní oblast vyhlášena přírodní rezervací. Vedle pěšího treku přes skály a skrz malé kaňony tu lze podniknout i další aktivity. Prozkoumat můžete několik jeskyní. Je tu také k vidění zbytek starého ložiska, kde se těžila sůl.

Chilské turistické agentury tu organizují outdoorové sporty. Oblast tak lze objevovat na terénním kole (do rezervace vede zpevněná silnice) a na velké duně lze otestovat i sandboarding neboli jízdu pískem na prkně. Technika jízdy je v podstatě podobná jako při jízdě na snowboardu v hlubokém sněhu, ovšem kvůli písku je prkno potřeba opravdu velice důkladně navoskovat.

Z úcty k tomu magickému místu je ale možná lepší nerušit ho sporty a jen se tiše odevzdat atmosféře. Pro většinu návštěvníků vrcholí průzkum údolí při soumraku, kdy zapadající slunce postupně proměňuje barvy skal od žlutohnědé až po měkce rudou. Lepší pohled na Měsíční údolí je snad už jedině… samozřejmě když vyjde měsíc.


Jak se dostat do Měsíčního údolí

Nejlepší základnou pro návštěvu přírodní rezervace je necelých 20 kilometrů vzdálené městečko San Pedro de Atacama. To platí za klasickou křižovatku cestovatelů projíždějících severním Chile a najdete v něm veškerý základní servis počínaje ubytováním přes nákup potravin až po pronájem kola, na němž můžete do údolí dojet. Za městem je potřeba odbočit doleva ze silnice Ruta 23 a pokračovat západně až ke vstupní stanici, orientovat se lze podle ukazatelů na Valle de la Luna. Na pokladně zaplatíte malý vstupní poplatek a dostanete mapu, na níž jsou vyznačena nejzajímavější místa.

Údolím vede zpevněná cesta a po okolních skaliskách se pěšky můžete pohybovat v podstatě bez omezení. Je potřeba se ale chovat dvojnásob ohleduplně a nenechat nikde odpadky, protože zde si s nimi příroda vzhledem ke zvláštním klimatickým podmínkám nemá šanci dobře poradit. Prolézat kaňony i jeskyně může být v mnoha místech zrádné a naprostou prioritou je vzít si s sebou velké zásoby vody, ideálně tak litr na hodinu a osobu.